Německá okupace Paříže: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Příchod německých vojsk: Odkaz na Sicherheitspolizei
Řádek 31:
Po obsazení začalo po celé Francii systematické plenění [[muzeum|muzeí]] a soukromých sbírek, a to především těch, které patřily deportovaným nebo uprchlým [[židé|židům]]. V oddělení orientálních sbírek [[Louvre|muzea Louvre]] bylo vyčleněno šest sálů pro uskladnění uloupených sbírek, a kde si sám [[Hermann Göring]] 3. května 1941 přijel osobně vybrat díla pro svou rezidenci. Dalším skladištěm se stala [[Galerie nationale du Jeu de Paume|Národní galerie Jeu de Paume]]. Díla zde byla uložena v krabicích označených iniciálami bývalých vlastníků. Zdejší muzejní kurátorka Rose Vallandová tajně evidovala ukradené umělecké předměty, takže bylo možné po válce zjistit jejich právoplatné vlastníky.
 
Podniky pro zábavu a volný čas byly i během války v provozu, ať už to byla divadla ([[Théâtre de la Ville|Théâtre Sarah-Bernhardt]] muselo změnit název na Théâtre de la Cité), plavecký bazén Deligny, [[Vélodrome d'Hiver]] nebo kina Gaumont Palace (''Rue Caulaincourt'') nebo Maillot Palace (''Avenue de la Grande Armée''). Kino ''Normandie'' na ''Champs-Élysées'' bylo vyhrazeno pouze pro německé vojáky, stejně jako některé [[nevěstinec|nevěstince]] ([[One-two-two]], [[Le Chabanais]]). Němečtí důstojníci si oblíbili restaurace jako [[Maxim's]] (''Rue Royale''), [[La Coupole (Paříž)|La Coupole]] (''Boulevard du Montparnasse'') nebo [[La Mère Catherine]] (''Rue Norvins'').
Německá správa uspořádala i velké [[propaganda|propagandistické]] výstavy jako ''La France européenne'' (Evropská Francie) v [[Grand Palais]] (635 000 návštěvníků), výstavu proti [[Svobodné zednářství|svobodným zednářům]] v [[Petit Palais]] v říjnu 1940, ''Le Juif et la France'' ([[Žid a Francie]]) v [[Palais Berlitz]] na ''[[Boulevard des Italiens|Boulevardu des Italiens]]'' od září 1941 nebo ''Le Bolchevisme contre l'Europe'' ([[Bolševismus proti Evropě]]) v [[Salle Wagram]] na ''Avenue de Wagram'' od března 1942.