Nikolaj Ivanovič Lobačevskij: Porovnání verzí

'''Nikolaj Ivanovič Lobačevskij''' ({{Cizojazyčně|ru|Никола́й Ива́нович Лобаче́вский}}) ([[1. prosinec|1. prosince]] [[1792]], [[Nižnij Novgorod]] – [[24. únor]]a [[1856]], [[Kazaň]] ) byl [[Rusko|ruský]] [[matematik]]. Zabýval se zejména [[geometrie|geometrií]]. Objevil takzvanou [[Neeukleidovská geometrie|neeukleidovskou geometrii]], čímž mimo jiné negativně rozřešil staletí trvající problém, zda je možné dokázat pátý [[Euklidovy postuláty|EuklidůvEukleidův postulát]] z předchozích čtyř.

}}</ref> Během studia byl nejvíce ovlivněn svým profesorem [[Martin Bartels|Martinem Bartelsem]]. Právě Bartelsovy přednášky z [[dějiny matematiky|dějin matematiky]] pravděpodobně podnítily pozdější Lobačevského zájem o [[Euklidovy axiomy]]. Koncem roku 1811 Lobačevskij vydává úvahu Teorie eliptického pohybu nebeských těles. Kromě vědeckých úkolů se věnoval také pedagogické činnosti a stal se asistentem čisté matematiky. Až do r. 1816 přednášel o teorii čísel podle [[Carl Friedrich Gauss|Gausse]] a [[Legendre|Legendra]]. V únoru 1816 se stal mimořádným profesorem. V dalších letech vedl semináře [[Aritmetika|aritmetiky]], [[Algebra|algebry]] a [[trigonometrie]], [[geometrie]], [[Diferenciální počet|diferenciálního a integrálního počtu]]. V r. 1819 se stal děkanem matematicko-fyzikální fakulty. V r. 1822 byl jmenován řádným profesorem. <ref name=":0" /> V r. 1824 byl vyznamenán řádem sv. Vladimíra IV. Stupněstupně. Kromě matematiky a fyziky vyučoval také [[astronomie|astronomii]]. V této době Lobačevskij zpracoval rukopis učebnice ''Geometrie'', v níž se zabýval pátým [[Eukleidovská geometrie|Eukleidovým postulátem]], ale řešení problému rovnoběžek ještě nenašel. Tato učebnice nebyla za autorova života publikována.<ref name=":0" /> <ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> O svém díle s názvem ''Stručný výklad základů geometrie s přísným důkazem teorémy o paralelách'' přednesl přednášku 23. února 1826. Znamenala posun v tzv. [[Neeukleidovská geometrie|neeukleidovské geometrii]]. Vyslovil předpoklad, že v rovině lze k dané přímce bodem ležícím mimo tuto přímku vést alespoň dvě různé přímky, které ji neprotínají. Jeho druhá učebnice, věnovaná algebře, byla publikována až v r. 1834.

V r. 1827 byl pětatřicetiletý Lobačevskij zvolen rektorem Kazaňské univerzity. V r. 1836 navštívil Kazaňskou univerzitu [[Mikuláš I. Pavlovič|car Mikuláš I.]], který Lobačevského vyznamenal řádem sv. Anny II. stupně spojeným s právem dědičného šlechtického titulu. V r. 1836 byl povýšen do šlechtického stavu a získal svůj vlastní erb. Funkci rektora zastával až do r. 1846. Jeho zásluhou se provinční Kazaňská univerzita zařadila mezi uznávané a nejlépe hodnoceníhodnocené vzdělávací ústavy v [[Rusko|Rusku.]]

V letech 1846 -18561846–1856 byl inspektorem Kazaňského školského okruhu. V tomto období byl jeho osobní i profesionální život složitý a neradostný. Po třiceti letech služby byl zbaven všech akademických funkcí na univerzitě. Zemřely mu dvě děti, kvůli dluhům musel prodat dům a sám měl zdravotní potíže, zhoršil se mu zrak. Poslední práci nazvanou ''Pangeometrie'' diktoval již slepý svým žákům v roce 1855. Zemřel 24. 2. 1856 v [[Kazaň|Kazani]].