Falkenstein an der Ranna (zřícenina hradu): Porovnání verzí

Hrad byl pravděpodobně postaven již v polovině 11. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází z roku 1140, kdy se připomíná ''Adalram de Valchenstain'' − první historicky doložený člen šlechtického rodu Falkensteinů. Z řad Falkensteinů dále pocházel pasovský ministeriál [[Kalhoch II. z Falkenštejna]] (Kalhoch von Falkenstein), který v roce 1218 povolal [[Premonstráti|premonstráty]] do [[Klášter Schlägl|kláštera Schläglu]]. Jeho dcera Perchta, poslední dědička rodu, se někdy v průběhu čtyřicátých let 13. století provdala za [[Budivoj I. z Krumlova|Budivoje ze Skalice]]. Hrad přešel na české [[Vítkovci|Vítkovce]] po roce 1269, kdy se dědicem stal Budivojův a Perchtin syn [[Záviš z Falkenštejna]]. Ten v roce 1277 na hrad Falkenstein uprchl z Čech po vzpouře proti českému králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslu Otakaru II]]. Později pobýval častěji na Moravě a v letech 1283 – 1288 na dvoře krále [[Václav II.|Václava II]]. Po Závišově popravě v roce 1290 hrad Falkenstein oblehl rakouský vévoda [[Albrecht I. Habsburský]] a vyhladověním donutil českou posádku k jeho vydání. V dalších dobách zde sídlili pasovští purkrabí, kteří se také psali po tomto hradě. V roce 1346 přešel hrad na rakouské vévody. Ale již roku 1351 zastavil vévoda [[Albrecht II. Habsburský]] hrad pánům von Walsee, kteří byli postupně vystřídáni rody von Hals, 1440 - 1490 von Oberheimer (ti zde vystavěli roku 1489 vodní věž), 1490 – 1515 von Prüschenk, 1515 – 1527 von Willinger a od roku 1527 von Herberstein. V roce 1572 hrad vyhořel, ale byl znovu obnoven. Když v roce 1605 panství získal Heinrich Salburg, bylo sídlo a centrum panství přeneseno do nedalekého [[Altenhof]]u a starý hrad pustnul. Přesto byl do roku 1887 částečné obýván lesní správou. Roku 1860 se zřítil palác a při bouři v roce 1911 byly zničeny zbývající střechy.