Tropický deštný les: Porovnání verzí

'''Tropický deštný les''', též tropický deštný [[prales]], je [[les|zalesněný]] [[biom]] s trvale teplým a vlhkým [[podnebí]]m. Nevznikl působením člověka. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700–2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn. aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek. Tento biom nalezneme zejména v [[rovník]]ových oblastech [[Země]], byť některé okrajové [[enkláva|enklávy]] mohou díky místním specifikům zasahovat až do [[Subtropický podnebný pás|subtropů]]. Nejrozsáhlejší je [[Amazonský deštný prales]], dále [[Konžský deštný prales]] a [[prales]]y na [[poloostrov]]ech a ostrovech [[Přední Indie|Přední]] a [[Zadní Indie]]. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v [[Karibské moře|Karibiku]], [[Indický oceán|Indickém oceánu]] a rovníkové oblasti [[Tichý oceán|Pacifiku]]. [[Vlhkost vzduchu]] bývá až 100 %. Časté [[déšť|deště]] vše zvlhčují a rychlý [[bakteriální rozklad]], kterému klima přeje, vykoná zbytek. Koncentrace [[oxidy železa|oxidů železa]] a [[oxidy hliníku|hliníku]] procesem [[laterizace]] způsobuje světlečervenou barvu oxisolí a někdy produkuje těžitelná ložiska (např. [[bauxit]]u, železa atd..). Na mladších substrátech, zvlášť [[Sopka|vulkanického]] původu, mohou být [[Tropický podnebný pás|tropické]] půdy relativně úrodné.

 

Pokud je prales vypálen, [[popel]] obohatí půdu, která je tak velmi úrodná, nicméně díky dešťům dochází k rychlé půdní [[eroze|erozi]] a živiny jsou rychle vyplaveny, takže již po 2–3 letech se získaná oblast nedá pro [[zemědělství]] použít.

 

Tropický deštný prales je biom s největším počtem [[druh]]ů organismů {{Doplňte zdroj}} (viz [[druhová diverzita]]), většina z&nbsp;nich je nejspíše dosud nepoznána. Odhaduje se, že v&nbsp;tropických lesích žijí 2/3 všech známých [[rostliny|rostlinných]] a suchozemských [[živočichové|živočišných]] druhů této [[planeta|planety]].<ref>Whitmore, T. C. (1998) ''An introduction to tropical rain forests''. 2nd ed. Oxford University Press. Str. 67.</ref>