Slovinsko: Porovnání verzí

V&nbsp;roce 1945 bylo Slovinsko poprvé v&nbsp;historii uznáno za státní útvar. V&nbsp;roce 1947 získalo Slovinsko část západních území, která po první světové válce připadla Itálii.<ref name="EB276" /> V&nbsp;roce 1954 pak bylo mezi Itálii a Jugoslávii rozděleno i&nbsp;sporné území v&nbsp;okolí Terstu.<ref name="IE-146" /> Slovinsko v&nbsp;rámci jugoslávské federace bylo nejprve lidovou republikou a od roku 1963 [[Socialistická republika Slovinsko|socialistickou]]. V&nbsp;průběhu šedesátých let se začaly objevovat rozpory s&nbsp;centrem (např. [[Silniční aféra (Jugoslávie)|Silniční aféra]]), které skončily odstavením reformních komunistů ([[Stane Kavčič]]) a upevněním pozic konzervativců.<ref name="NL-388">Longley (2005). s. 388.</ref> Rozklad Jugoslávie začal smrtí maršála [[Josip Broz Tito|Tita]] v&nbsp;květnu 1980. Na jaře 1987 vyšlo další číslo časopisu ''{{cizojazyčně|sl|Nova revija}}'', v&nbsp;němž byly zveřejněny příspěvky [[France Bučar]]a, [[Peter Jambrek|Petera Jambreka]], [[Tine Hribar]]a, [[Ivan Urbančič|Ivana Urbančiče]] a [[Jože Pučnik]]a, ve kterých napadli vedoucí úlohu komunistů, centralistické vedení jugoslávské politiky a formulovali cíl slovinského národa, kterým má být samostatný slovinský stát jako součást jugoslávské konfederace.<ref name="cabada1105">{{Citace monografie | příjmení = Cabada | jméno = Ladislav | titul = Politický systém Slovinska | vydání = 1 | vydavatel = Sociologické nakladatelství | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 271 | edice = Politické systémy | svazek edice = 2 | strany = 105 | isbn = 80-86429-37-7 | poznámka = [dále jen Cabada (2005)]}}</ref> Následný demokratizační proces prováděný především formou ústavních dodatků realizovali sami slovinští komunisté. V&nbsp;květnu 1989 zveřejnila slovinská opozice [[Májová deklarace (1989)|Májovou deklaraci]], v&nbsp;níž požadovala ustavení suverénního slovinského státu a svobodu rozhodování o&nbsp;vnějších svazcích. Komunisté v&nbsp;reakci vydali [[Základní listina Slovinska|Základní listinu Slovinska]], která také hovořila o&nbsp;suverenitě, ale hlásila se také k&nbsp;reformované jugoslávské federaci.<ref name="cabada108-109">Cabada (2005). s. 108–109.</ref> V&nbsp;dubnu 1990 proběhly první poválečné svobodné volby, které přinesly vítězství opozičního bloku [[DEMOS]] v&nbsp;[[Volby do Skupščiny Socialistické republiky Slovinsko 1990|parlamentních volbách]] a [[Milan Kučan|Milana Kučana]] ve [[Volby předsedy Předsednictva Republiky Slovinsko 1990|volbách předsedy Předsednictva]]. V&nbsp;prosincovém referendu se většina hlasujících vyjádřila pro samostatnost.<ref name="IE-146" /> Nezávislost Slovinsko vyhlásilo 25. června 1991, na což okamžitě reagovala [[Jugoslávská lidová armáda]]. Pod patronací [[Evropská společenství|Evropských společenství]] byla v&nbsp;červenci sjednána [[Brionská deklarace]], která znamenala ukončení [[Slovinská válka za nezávislost|bojů ve Slovinsku]], ale také vyhlášení tříměsíčního [[moratorium|moratoria]] na nezávislost.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Genscher | jméno = Hans-Dietrich | odkaz na autora = Hans-Dietrich Genscher | titul = Erinnerungen | vydání = 1 | vydavatel = Siedler | místo = Berlin | rok = 1995 | počet stran = 1086 | strany = 940 | isbn = 3-88680-453-4 | jazyk = německy}}</ref> Po uplynutí moratoria potvrdila [[Zákonodárné sbory Slovinska|slovinská skupščina]] nezávislost.<ref name="cabada132133">Cabada (2005). s. 132–133.</ref> V&nbsp;lednu 1992 uznala Slovinsko většina členů [[Organizace spojených národů|OSN]].<ref name="IE-146" />

 

 

Spory vyvstaly také ve vztazích s&nbsp;Itálií, která zpochybnila některé s&nbsp;bývalou Jugoslávií uzavřené dohody, které se týkaly osob, které po přiřčení území v&nbsp;okolí [[Terst]]u Jugoslávii zůstaly v&nbsp;Itálii a přišly o&nbsp;svůj majetek v&nbsp;Jugoslávii. Výsledkem těchto sporů byla blokace slovinských přístupových rozhovorů do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Dohoda o&nbsp;přidružení Slovinska k&nbsp;EU byla podepsána v&nbsp;červnu 1996, když Italové akceptovali slovinské řešení – přijetí zákona umožňujícího občanům EU čtyři roky po ratifikaci vstoupit na trh s&nbsp;nemovitostmi.<ref name="MNOS-1112" />