Krzysztof Penderecki: Porovnání verzí

Penderecki se narodil v [[Dębica|Dębici]] v [[Podkarpatské vojvodství|Podkarpatském vojvodství]]. Jeho otec, Tadeusz Penderecki, byl právník, matka Zofia (rozená Wittgensteinová). Dědeček, Robert Berger, byl talentovaný malíř. V době Krzysztofova narození byl ředitelem místní banky. Předci Pendereckého se do Dębice přestěhovali v polovině [[19. století]] z [[Vratislav (město)|Vratislavi]].<ref name="Schwinger16">Schwinger, p. 16.</ref>. Babička byla [[Arméni|arménského]] původu<ref>[http://www.dw.de/penderecki-on-aiming-for-the-unreachable/a-17257279 Penderecki on 'aiming for the unreachable', Deutsche Welle]</ref> s původem v [[Írán|perském]] [[Isfahán|Isfahánu]]. Krzysztof ji často doprovázel do kostela [[Arménská apoštolská církev|Arménské apoštolské církve]] v [[Krakov]]ě.<ref name="armenpress.am">[http://armenpress.am/eng/news/746022/krzysztof-penderecki-engaged-in-creation-of-choral-work-on-armenian-genocide-centennial.html Krzysztof Penderecki engaged in creation of choral work on Armenian Genocide centennial, ARMENPRESS]</ref>.

V roce 1946 začal Penederecki studovat na gymnáziu. Vedle toho se učil hře na [[housle]] u místního dirigenta vojenského orchestru Stanisława Darłaka, který v Dębici vytvořil orchestr pro místní hudební společnost.<ref name="Schwinger17">Schwinger, p. 17.</ref>. Po maturitě v roce 1951 odešel Penderecki do Krakova aby studoval na [[Jagellonská univerzita|Jagellonské univerzitě]].<ref name="Schwinger17"/>. Dále pokračoval ve hře na housle u Stanisława Tawroszewicze. V hudební teorii byl jeho učitelem [[Franciszek Skołyszewski]].<ref name="Schwinger18">Schwinger, p. 18.</ref>. V roce 1954 vstoupil na Krakovskou hudební akademii, zanechal studia hry na housle a zcela se věnoval kompozici. Hlavním učitelem Pendereckého byl [[Artur Malawski]] a po jeho smrti [[Stanisław Wiechowicz]].<ref name="Schwinger18&19">Schwinger, pp. 18–19.</ref>. Po roce 1956 byla v Polsku poněkud uvolněna tuhá komunistická cenzura a otevřely se nové možnosti tvůrčí činnosti.<ref name="LOC1">{{cite journal |last =Monastra |first =Peggy |title =Krzysztof Penderecki's Polymorphia and Fluorescences |journal = Moldenhauer Archives, Library of Congress |url =http*//memory.loc.gov/ammem/collections/moldenhauer/2428143.pdf | accessdate = March 19, 2012 |postscript =<!--None--> }}</ref>.

V roce 1968 byl skladatel vyznamenán Státní cenou 1. stupně.<ref>''Dziennik Polski'', rok XXIV, nr 172 (7599), p. 6.</ref>. Ke státním výročím v roce 1964 a 1974 pak obdržel [[Řád znovuzrozeného Polska]]<ref>Dziennik Polski, rok XXX, nr 175 (9456), p. 2.</ref><ref>Dziennik Polski, rok XX, nr 171 (6363), p. 6.</ref>.

Rozměrná skladba ''Pašije sv. Lukáše'' (1963–661963–1966) přinesla Pendereckému další nárůst popularity nejen pro svůj hluboce náboženský obsah, ale i pro avantgardní hudební jazyk. Západní obecenstvo vnímalo tuto skladbu jako vzpouru proti komunistickému režimu v Polsku. Ve skladbě jsou použity nejrůznější hudební styly. Experimentální skladebné postupy existují v konfrontaci s barokní formou i s občasným použitím tradiční harmonie a melodie. Penderecki v této skladbě používá [[Serialismus|seriální techniku]], při čemž jedna z tónových řad zahrnuje i motiv BACH. V závěru skladba vrcholí čistým akordem E-dur.

V roce 1972 zahájil Penderecki rovněž kariéru dirigenta. V letech 1972–1978 byl profesorem na School of Music [[Yaleova univerzita|Yaleovy univerzity]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]. V roce 1973 dokončil svou [[Symfonie č. 1 (Penderecki)|první symfonii]],<ref>{{cite web | last = | first = | title = Biography on Krakow 2000 | url = http://www.biurofestiwalowe.pl/wydarzenia/kpenderecki_98/penderecki_a.html | accessdate = 2007-04-30 }}</ref>, která měla premiéru v Peterborough (Anglie).

** "Strofy” pro soprán, vypravěče a 10 nástrojů (1959)

** "Emanace" pro dva smyčcové orchestry (1958-591958–1959)

* Prix Italia za "Passio et mors Domini Nostri Jesu Christi secundum Lucam" pro 3 sólové hlasy, vypravěče, tři smíšené sbory, sbor chlapců a orchestr (1967)