Rastattský mír: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Podmínky: napřímení wikiodkazu |
m odkaz |
||
Řádek 54:
=== Průběh mírových jednání ===
[[Soubor:Johann_Rudolf_Huber_Friedenskongress_1714.jpg|náhled|Účastníci mírového kongresu v [[Baden (Švýcarsko)|Badenu]] v září 1714. Maršál [[Claude de Villars|Villars]] sedí zcela vlevo, zcela vpravo je [[Evžen Savojský]]<br />([[Johann Rudolf Huber]], olej na plátně, 1714)]]
Příznivou atmosféru mírových jednání ovlivnil přátelský vztah obou protivníků, prince Evžena Savojského a maršála Villarse. Lepší vyjednávací pozici měl [[Habsburkové|habsburský]] vojevůdce, který jako nejvlivnější ministr Karla VI. měl plnou důvěru svého panovníka. Navíc se mohl opřít o zkušený tým zde přítomných diplomatů a na dálku také o informace druhého dvorního kancléře a jednoho z vedoucích ministrů tzv. [[Tajná rada|Tajné konference]] hraběte Sinzendorffa. Francouzští politici naopak nebyli jednotní, maršál Villars musel na dálku svádět boj s [[Versailles (zámek)|Versailles]]kou opozicí v čele s ministrem zahraničí [[Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy|Jeanem-Baptistem Torcym]], který byl zastáncem tvrdšího protirakouského postupu. Villars si byl vědom slabosti svého postavení a snažil se vyjednat pro Francii příznivý mír co nejrychleji. Sám při tom dělal chyby, např. nebyl dobře informován o všech detailech vyjednávání. Jeho protivník si toho byl dobře vědom.
V prosinci 1713 začalo jednání váznout, když Francouzi odmítali vrátit do říšských rukou pevnost Landau, vyjednavači se nemohli shodnout ani na odškodnění pro bavorského kurfiřta Maxe Emanuela a jeho bratra [[Josef Klement Bavorský|Josefa Klementa]]. Následný přepracovaný návrh dohody byl odmítnut francouzským ministrem Torcym a i samotným Ludvíkem XIV. a další jednání zcela zablokoval požadavek z Versailles na odškodnění jeho [[Uhersko|uherského]] spojence, [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského knížete]] [[František II. Rákóczi|Františka II. Rákócziho]].
| |||