České dráhy: Porovnání verzí

12. dubna 2012 České dráhy vypustily informaci, že dozorčí rada projednávala návrh na zřízení nízkonákladové dceřiné společnosti s majetkovým podílem soukromého vlastníka. Tato společnost by užívala jiné logo a staré vozy a účastnila by se soutěží o dotovanou dopravu nejen v České republice, ale i v sousedních zemích, například Německu, Rakousku<ref name="nizkonakladovou" /> či Slovensku.<ref name="finonizko" /> Nově založená společnost by podle návrhu měla exkluzivitu za České dráhy pro soutěže na českém trhu.<ref name="finonizko">[http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/ceske-drahy-chteji-vlastni-nizkonakladovou-firmu/781469 České dráhy chtějí vlastní nízkonákladovou firmu], Finanční noviny, 13. 4. 2012</ref> Návrh odhaduje, že dotace by byly až o 30 % nižší než u dopravy provozované přímo Českými dráhami, resp. oproti konkurenci.<ref name="finonizko" /> Náklady by byly ušetřeny nižšími platy a nižšími náklady na administrativu.<ref name="finonizko" /> Odbory údajně vyjádřily obavy, že v této dceřiné společnosti nebude platit kolektivní smlouva z Českých drah a zaměstnanci tak budou ochuzeni o některé výhody a jistoty.<ref name="nizkonakladovou">[http://ekonomika.idnes.cz/ceske-drahy-chteji-nizkonakladovou-spolecnost-frc-/eko-doprava.aspx?c=A120412_203804_ekoakcie_brm ČD plánují vlastní nízkonákladovku, chtějí expandovat i za hranice], iDnes.cz, 13. 4. 2012</ref>

 

[[České dráhy (státní organizace)|Státní organizace České dráhy]], která byla předchůdcem státní organizace SŽDC i akciové společnosti České dráhy, měla ve správě železniční dráhy vlastněné státem. Správa majetku přešla na SŽDC ihned při jejím vzniku.

 

1. září 2011 přechází z Českých drah do SŽDC cca 9214 pracovníků zajišťujících provozování dráhy, například výpravčí, hláskaři, signalisté či závoráři.<ref name="meni" />

 

České dráhy a.s. provozují několik krátkých úseků [[celostátní dráha|celostátní dráhy]], dále provozují 61 veřejných [[železniční vlečka|vleček]].<ref name="prohlášení o dráze">[http://www.ceskedrahy.cz/assets/nase-cinnost/ostatni-cinnosti-a-servis/provozovani_drahy/cd---prohlaseni-o-draze-2018-2019-final.pdf Prohlášení o dráze celostátní a o veřejně přístupných vlečkách provozovaných společností České dráhy, a. s. (JŘ 2018/2019)], České dráhy a.s., s účinností od 9. 12. 2017</ref> Činnosti související s přijetím pravidel pro výpočet ceny za užití dráhy, s cenou za přidělení kapacity dráhy a přidělováním kapacity dráhy za provozovatele vykonává [[Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice]], přičemž funkci přídělce za ČD a. s. má vykonávat nestranně.<ref name="prohlášení o dráze" />

 

Řídící výbor Českých drah, složený ze zástupců ministerstev, 4. února 2016 vyjádřil souhlas s převodem nádraží na Správu železniční dopravní cesty a uložil představenstvu, aby pokračovalo v přípravě převodu, jestliže to bude pro akciovou společnost ČD ekonomicky výhodné i s ohledem na budoucí strategii rozvoje společnosti. Rozhodnutí podléhá ještě schválení dozorčí rady a představenstva ČD, v nichž není názor na transakci jednotný. Vláda ČR již údajně transakci schválila. Ředitelka právního odboru ČD Daniela Kovalčíková zpracovala materiál s názvem Rizika převodu železničních stanic, v němž převod výrazně nedoporučuje. Záměru například vytýká, že tržní hodnota stanic byla stanovena posudkem v roce 2015 a od té doby se změnila, a dále uvádí, že ČD tím ztratí konkurenční výhodu a stoupnou jí náklady, jde o vyvedení majetku ze společnosti bez restrukturalizačního projektu a transakce může vést též k předčasné splatnosti dluhopisů. ČD údajně původně počítaly s cenou 8 miliard korun, ale posudek znalců z PwC stanovil cenu lehce nad tři miliardy korun. Ministerstvo dopravy a SŽDC údajně počítají s převodem k 1. dubnu 2016 a MF Dnes uvádí, že u nich ze zmíněného materiálu zavládlo zděšení. Odpůrcům převodu nádraží se nyní hodí i žaloba RegioJetu, který prodej tzv. mrtvé dopravní cesty SŽDC napadá jako nedovolenou veřejnou podporu Českých drah.<ref>[http://ekonomika.idnes.cz/drahy-couvaji-z-prevodu-nadrazi-dn5-/eko-doprava.aspx?c=A160204_191208_eko-doprava_suj Řídící výbor ČD kývl na převod nádraží, podle právníků je ale riskantní], iDnes.cz, 5. 2. 2016, js (Jan Sůra)</ref>

 

==== Postavení na trhu ====

Na státních tratích zpravidla České dráhy provozují přinejmenším větší podíl osobní dopravy, mnohde veškerou pravidelnou osobní dopravu. Na některých tratích, kde dříve provozovaly drážní dopravu ČD, nyní jezdí či nějakou dobu jezdily vlaky jiných železničních firem.

V září 2015 začaly ČD používat na vozidlech nápisy Národní dopravce.<ref name="střet">[https://www.idnes.cz/ekonomika/doprava/dalsi-stret-ceskych-drah-a-soukromniku-kvuli-logu-narodni-dopravce.A150925_152401_eko-doprava_suj Další střet Českých drah a soukromníků. Kvůli logu Národní dopravce], iDnes.cz, 25. 9. 2015, js (Jan Sůra)</ref> V srpnu 2015 si ČD podaly žádost o registraci této obchodní známky, [[Úřad průmyslového vlastnictví]] ji v únoru 2019 zaregistroval a zamítl rovněž námitky konkurence.<ref name="přiřkl">Jan Šindelář: [https://zdopravy.cz/urad-prirkl-ceskym-draham-pojmenovani-narodni-dopravce-dalsi-rizeni-bezi-23756/ Úřad přiřkl Českým drahám pojmenování „národní dopravce“. Další řízení běží], Zdopravy.cz, 17. 2. 2019</ref> Velkým zastáncem označení byl údajně náměstek Michal Štěpán.<ref name="dva národní" /> ČD se odvolávaly na zákon č. 77/2002 Sb., podle jehož § 8 akciová společnost České dráhy vystupuje v mezinárodní železniční přepravě podle mezinárodních smluv jako národní železniční podnik České republiky.<ref name="střet" /> <ref name="střet" /> RegioJet i Leo Wxpress v roce 2015 prohlásily, že jsou rovněž národními dopravci, přičemž stát nesmí poskytovat výhody jen jedné společnosti a ovlivňovat tak soutěž.<ref name="střet" /> Koncem srpna 2019 úřad po čtyřletém řízení rovněž dopravci [[Leo Express]] zapsal značky LEO Express Národní dopravce a LEO Express Mezinárodní dopravce.<ref name="dva národní" /> Také RegioJet má zažádáno, a to o značky „RegioJet národní dopravce“ a obrazovou značku REGIOJET STUDENT AGENCY VÁŠ NÁRODNÍ DOPRAVCE.<ref name="dva národní">Jan Šindelář: [https://zdopravy.cz/cesi-uz-maji-dva-narodni-dopravce-nove-se-jim-stal-i-leo-express-34448/ Češi už mají dva národní dopravce. Nově se jím stal i Leo Express], Zdopravy.cz, 19. 9. 2019</ref>

 

{{Viz též|ČD Cargo}}

Nákladní doprava se zaměřovala hlavně na suroviny, polotovary a [[kontejner]]y. Zisky z nákladní dopravy činily ročně přes 600 miliónů korun.<ref name="zaluda" />

 

[[Úřad pro ochranu hospodářské soutěže]] udělil v červenci 2008 Českým drahám pokutu 270 milionů Kč za zneužití dominantního postavení v oblasti nákladní železniční dopravy tím, že zvýhodňovaly některé své klienty nižšími cenami, aby si je zavázaly ke dlouhodobé spolupráci, zatímco jiným klientům nabízely tak nevýhodné podmínky, že jim znemožňovaly vstoupit na trh železniční nákladní dopravy a působit na něm. Stížnost podala společnost ŠPED-TRANS Levice.<ref name="mediafax">Tereza Peprnková: [http://www.mediafax.cz/ekonomika/2868217-Ceske-drahy-dostaly-od-UOHS-pokutu-254-milionu České dráhy dostaly od ÚOHS pokutu 254 milionů], Mediafax.cz, 12. 5. 2009</ref> České dráhy protestovaly proti tomu, že byla v rozhodnutí jako relevantní trh vymezena pouze železniční doprava, nesouhlasily s postihem za snížení ceny v reakci na nabídky konkurence, žádaly o odklad splatnosti a také požadovaly, aby pokuta přešla na dceřinou společnost ČD Cargo, do které byla mezitím převedena nákladní doprava. V tom jim nebylo vyhověno, ÚOHS ale v květnu 2009 sníženou na 254 milionů Kč. I tak je tato pokuta nejvyšší, jakou kdy tento úřad jedné firmě pravomocně udělil.<ref name="mediafax" /><ref>[http://m.ceskenoviny.cz/ekonomika/zpravy/krajsky-soud-potvrdil-pokutu-254-mil-kc-pro-ceske-drahy/626864 Krajský soud potvrdil pokutu 254 mil. Kč pro České dráhy + Výběr nejvyšších pokut, které udělil ÚOHS], České noviny.cz, 21. 4. 2011, ČTK</ref> [[Krajský soud v Brně]] 21. dubna 2011 rozhodnutí o pokutě potvrdil, přestože nalezl v rozhodnutí ÚOHS některé chyby, které však na rozhodnutí neměly vliv.<ref>[http://byznys.lidovky.cz/soud-potvrdil-draham-obri-pokutu-254-milionu-fei-/ln-doprava.asp?c=A110421_122055_ln-doprava_nev Soud potvrdil drahám obří pokutu 254 milionů], Lidovky.cz, 21. 4. 2011, ČTK</ref>

 

=== Lanové dráhy ===

Vzhledem k tomu, že zejména v Brně a Ostravě nenabízela tato služba žádná skutečné výhody oproti běžným taxislužbám, a proto byly jen málo využívané, jednaly České dráhy s provozovatelem od roku 2011 o snížení cen zejména v Brně.<ref name="zlevní">Bohdana Jarošová: [http://ekonomika.idnes.cz/cd-taxi-brno-sleva-zlevneni-df2-/ekonomika.aspx?c=A110901_1644040_brno-zpravy_bor Taxíky s logem Českých drah v Brně zřejmě zlevní, není o ně zájem], iDnes.cz, 29. 11. 2011</ref> Od 1. května 2012 byly ceny ve všech třech městech téměř sjednoceny na nástupní sazbu 25 Kč, jízdu za 20 Kč/km (v Praze 20,10 Kč/km) a čekání 4 Kč/min.<ref>[http://www.zelpage.cz/zpravy/8636 České dráhy snížily ceny služby ČD Taxi], ŽelPage, Michal Jaroš, 2. 6. 2012, zdroj: České dráhy</ref>

 

Hospodaření Českých drah je dlouhodobě ztrátové. Zisk v roce 2011 způsobil zejména prodej řízení provozu Správě železniční dopravní cesty a prodej dalšího majetku.<ref>http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-57262060-ceske-drahy-v-pololeti-prohloubily-ztratu-na-temer-pul-miliardy-korun</ref>

 

* 2014: 0,156 mld. Kč<ref>http://www.ceskedrahy.cz/assets/pro-investory/financni-zpravy/vyrocni-zpravy/prezentace-rocnich-vysledku-hospodareni-skupiny-cd2014final.pdf</ref>

 

Zatímco ještě v říjnu 2011 [[Nejvyšší správní soud]] v rozhodnutí 9 As 48/2011 potvrdil, že České dráhy jako státem plně vlastněný i řízený podnik jsou veřejnou institucí ve smyslu [[zákon o veřejném přístupu k informacím|zákona o veřejném přístupu k informacím]], v roce 2017 judikaturní situaci změnil nález Ústavního soudu který z působnosti zákona vyňal polostátní společnost [[ČEZ]] a zároveň nastavil nová pravidla pro určení, kdo musí či nemusí veřejnosti informace poskytovat. Pod vlivem rozhodování vrcholných soudů, týkajících se společností se smíšeným vlastnictvím, pak [[Městský soud v Praze]] změnil svou praxi tak, že ve sporu Českých drah a soukromého dopravce [[RegioJet]] rozhodl (čj. 8 A 80/2017 - 50 ze dne 26. září 2017), že České dráhy informace poskytovat nemusejí, protože jsou podnikatelským subjektem, který nehospodaří s veřejnými prostředky, ale se svým vlastním majetkem a věnuje se podnikatelské činnosti v konkurenčním prostředí s jinými soukromoprávními subjekty, přičemž se nijak nepodílí na veřejné moci. Na postoji Českých drah nic nezměnil ani nález Ústavního soudu ve vztahu ke společnosti Pražská plynárenská Servis distribuce, který podmínky pro poskytování informací opět zpřesnil ve prospěch žadatelů o informace. Podle [[Oldřich Kužílek|Oldřicha Kužílka]] tak nastala situace, kdy na jedné straně České dráhy měly platné rozhodnutí městského soudu, že povinným subjektem nejsou, a na druhé straně byl k dispozici nález Ústavního soudu, ze kterého plyne, že typově povinný subjekt jsou. Situace, že se soudní soustava „iteračně přibližuje výsledku“, je podle něj běžná, přičemž v mezičase by podle Kužílka mělo zasáhnout ministerstvo dopravy tak, že by mělo Českým drahám vyřizování dotazů občanů přikázat na základě politické odpovědnosti resortu zajistit transparentnost ČD. Ministr dopravy [[Dan Ťok]] k tomu v listopadu 2018 napsal, že „ČD podle rozhodnutí soudu nejsou povinný subjekt a informační povinnost prostě nemají.“<ref>Jan Cibulka, Kristýna Guryčová, Markéta Chaloupská: [https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ceske-drahy-informacni-pravo-soud-ministerstvo-dopravy-dan-tok_1811121231_cib ‚Nemusíme odpovídat.‘ České dráhy se vyhýbají dotazům veřejnosti, nahrály jim mimoběžné rozsudky], iRozhlas.cz, 12. 11. 2018</ref> Až v dubnu 2019 plénum ústavního soudu konstatuje, že i nadále akcentuje smysl zákona o svobodném přístupu k informacím, tzn. v maximální možné míře umožnit přístup veřejnosti k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů, přičemž efektivní veřejná kontrola výkonu veřejné moci zahrnuje též kontrolu hospodaření s majetkovými hodnotami, jež jsou veřejnou mocí přímo nebo nepřímo ovládány. Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření. Prostředkem způsobilým dosáhnout uvedeného účelu je přitom také podřazení právnických osob, v nichž má stát nebo jiná veřejnoprávní korporace stoprocentní majetkovou účast, pod pojem „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím.<ref>[https://www.usoud.cz/aktualne/k-vykladu-pojmu-verejna-instituce-podle-zakona-o-svobodnem-pristupu-k-informacim/ K výkladu pojmu „veřejná instituce“ podle zákona o svobodném přístupu k informacím], TZ 39/2019, Ústavní soud, 9. 4. 2019, dle nálezu sp. zn. II. ÚS 618/18</ref> V ministerském návrhu novely informačního zákona, zpracovaném v červnu 2019, však vyjasnění okruhu povinných subjektů nebylo obsaženo, což ministerstvo v důvodové zprávě zdůvodnilo tím, že „jejich určení ponechává judikatuře, která se do jisté míry v současnosti ustálila“. Po kritice ministr vnitra [[Jan Hamáček]] oznámil stažení návrhu zákona z jednání vlády.<ref>Jan Cibulka, Zdeňka Trachtová: [https://www.irozhlas.cz/komentare/pravo-na-informace-ustavni-soud-vnitro-vlada_1907010950_cib Ministerstvo vnitra si zahrává s právem na informace nás všech], iRozhlas.cz, 1. 7. 2019</ref>