Žaloba z rušené držby: Porovnání verzí

'''Žaloba z rušené držby''', neboli '''posesorní žaloba''', je [[žaloba]], kterou je možné se chránit proti neoprávněným zásahům do [[držba|držby]] práva. Hmotněprávně jsou v § 1003–1008 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] upraveny v podstatě dvě žaloby, žaloba na ochranu rušené držby, odpovídající [[zápůrčí žaloba|žalobě zápůrčí]], a žaloba proti vypuzení z držby, která je obdobou [[žaloba na vydání věci|žaloby na vydání věci]]. Obě jsou ale svou podstatou stejné a také procesní úprava v § 176–180 [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|občanského soudního řádu]] je identifikuje jako žalobu jedinou. Principem žaloby z rušené držby je rychlé řízení, umožňující účinnou ochranu držitele a tím i udržení dosavadního pokojného stavu, zároveň však může jít jen o provizorní řešení, protože nevylučuje pozdější spor o určení práva, zejména práva vlastnického. Mimo posesorní soudní ochrany se držitel může bránit i [[svépomocSvépomoc (právo)|svépomocí]]í, zejména tehdy, je-li mu věc odnímána, nesmí však překročit meze [[nutná obrana|nutné obrany]]. Neubrání-li se vypuzený držitel svépomocí nebo prostřednictvím této žaloby, držba mu ve smyslu § 1009 občanského zákoníku zanikne.