Motorový vůz M 290.0: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Vývoj a výroba (1934–1936): drobnosti |
→Konstrukční tým a role v něm: velikost obr, upright |
||
Řádek 827:
==== Konstrukční tým a role v něm ====
[[Soubor:Hans Ledwinka.jpg|náhled| upright=
Projekt vedl [[Hans Ledwinka]], tehdejší vedoucí konstrukční kanceláře a pozdější technický ředitel Tatry Kopřivnice. Ledwinka byl automobilový konstruktér, vynálezce úspěšného [[Páteřový rám|páteřového rámu]] [[Koncepce Tatra|Tatra-koncept]], který automobily Tatry využívají dodnes, vedoucí vývoje proudnicově tvarovaných automobilů [[Tatra 77]], [[Tatra 87]], s níž [[Miroslav Zikmund|Zikmund]] a [[Jiří Hanzelka|Hanzelka]] podnikli cesty do [[Afrika|Afriky]] a [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], a [[Tatra 97|Tatry 97]], která se stala [[Volkswagen Brouk#Podobnost s Tatrou|předlohou]] pro [[Volkswagen Brouk]]. Ledwinka měl na projektu ''Slovenské strely'' na starosti konstrukci vozů a mechanické části pohonu v duchu automobilové techniky,<ref name=":43" /> za jeho přínos se považuje invence, přesný odhad, zkušenosti a organizátorství.<ref name=":16" />
Řádek 835:
Podvozky měl na starosti inženýr Woller, bývalý šéf konstrukce ve [[Škoda Vagonka|studénecké vagónce]], mechanické částí pohonu Jan Rychtář, hnací nápravu a její pohon Karel Pikulík, brzdu Woller.
[[Soubor:Sousedík.jpg|vlevo|náhled| upright=
V roce 1935 se k týmu připojil [[Josef Sousedík]], vynálezce a majitel elektrotechnické továrny ve Vsetíně, která tehdy již stejně jako Tatra a studénecká vagónka patřila do koncernu [[Ringhofferovy závody|Ringhoffer]]. Za svůj život Sousedík získal 58 patentů či patentových přihlášek v tuzemsku a 164 v zahraničí.<ref name=":5" /> Na projektu ''Slovenské strely'' Ledwinka svěřil Sousedíkovi řešení přenosu výkonu z motoru na hnací soukolí, k čemuž Sousedík využil elektromechanický přenos výkonu – světově jedinečný vynález, jejž si poprvé vyzkoušel na svém automobilu už v roce 1927.<ref name=":5" /> O patentování v ČSR zažádal 12. dubna 1933, tedy dva roky před prací na ''Slovenské strele''; patent byl udělen 25. února 1936 pod číslem [https://isdv.upv.cz/doc/FullFiles/Patents/FullDocuments/53/53735.pdf 53735] <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Výpis z databáze Patentů a Užitných vzorů
Řádek 854:
Sousedíkova továrna pro vozy dodala i další komponenty. I Sousedík se opíral o schopné spolupracovníky, zejména to byl výpočtář elektrických strojů Jiří Sequens, jeho tehdejší asistent a vedoucí provozu v továrně, pozdější pracovník Elektrotechnického ústavu [[Československá akademie věd|Československé akademie věd]].<ref name=":16" />
[[Soubor:Vladimír Grégr.jpg|náhled|
Vzhled vozu, včetně použitých materiálů v interiéru a barevného provedení, navrhoval architekt [[Vladimír Grégr]],<ref name=":0" /> žák [[Josef Gočár|Josefa Gočára]], autor mnoha [[Vilová kolonie na Barrandově|vil na Barrandově]] a dalších převážně obytných staveb v jiných českých městech. Grégr tvořil v duchu [[Funkcionalismus|funkcionalismu]] a stejně jako mnoho jeho souputníků navrhoval pro své vily i interiéry včetně veškerého nábytku.<ref> {{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Sosnová
Řádek 880:
}}</ref>
Reliéfy státních znaků na čelech vozů zhotovil akademický sochař [[Jan Nušl]], který byl také šperkařem, designérem a obecně odborníkem na modelování z kovu. Spolupracoval s architekty Vladimírem Grégrem, [[Ladislav Machoň|Ladislavem Machoněm]] nebo [[František Cubr|Františkem Cubrem]]. Získal ocenění na Světových výstavách [[Světová výstava 1937|1937 v Paříži]] a [[Světová výstava 1958|1958 v Bruselu]]. Později působil jako docent na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze]].
==== Průběh výroby, zkušební jízdy a rychlostní rekord ====
| |||