Radomil Eliška: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m vkládání neověřených informací
značka: rychlé vrácení zpět
m prolinky a naprimeni linku
Řádek 8:
 
== Život a dílo ==
Byl absolventem [[Janáčkova akademie múzických umění v Brně|Janáčkovy akademie múzických umění]] v [[Brno|Brně]], kde studoval dirigování u [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru [[AUSArmádní umělecký soubor Víta Nejedlého|Armádního uměleckého souboru]] a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí ([[1969]]–[[1990]]) v čele [[Karlovarský symfonický orchestr|Karlovarského symfonického orchestru]], který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]], podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do [[Španělsko|Španělska]] a [[Německo|Německa]]) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta [[Západočeský symfonický orchestr|Západočeského symfonického orchestru]] ([[1991]]–[[1996]]). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.
 
Radomil Eliška hostoval u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích.
Řádek 16:
Odborná kritika vyzdvihovala především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.
 
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od roku [[1978]] vyučoval na [[Akademie múzických umění v Praze|Akademii múzických umění]] v [[Praha|Praze]], kde byl v roce [[1986]] jmenován [[docent]]em a roku [[1996]] profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigent, mezi jeho žáky patřili [[Jakub Hrůša]], [[Tomáš Netopil]], a dále například [[Leoš Svárovský]], [[Jaroslav Brych]], [[Vojtěch Spurný]], [[Tomáš Brauner]], [[Marko Ivanović]], [[Lukáš Vasilek]], [[Marek Štryncl]] a řada dalších.
 
Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.