Neokonzervatismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění, typo, reference, mažu dle mého názoru nevhodný odstavec o židovském původu neokonzervativců značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
i/y značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Neokonzervatismus''' ({{Vjazyce2|en|''neoconservatism''}} nebo {{Cizojazyčně|en|''neoconservativism''}}) je politický směr, který se zrodil v 60. letech 20. století v USA jako opozice vůči [[Pacifismus|pacifickému]] přístupu k [[Válka ve Vietnamu|vietnamské válce]] tehdy prosazovaným [[Nová levice|novou levicí]] a [[Kontrakultura 60. let|''kontrakulturou'']].
Samotné označení ''neokonzervatismus'' pochází od jejich ideových oponentů. Za autora termínu je považován americký [[politik]], [[spisovatel]] a [[Demokratický socialismus|demokratický socialista]] [[Michael Harrington]]. Neokonzervatismus jako hnutí se historicky začalo prvně prosazovat zejména mezi newyorskými intelektuály, kteří v té době navštěvovali [[City College of New York]].<ref>FUKUYAMA Francis, [http://www.nytimes.com/2006/02/19/magazine/neo.html?pagewanted=print&_r=1& After Neoconservatism], New York Times, 2006-02-19</ref> Jednalo se o [[Levice|levicově]] smýšlející [[Antikomunismus|antikomunisty]], kteří ovšem vystupovali proti změnám v [[Demokratická strana (USA)|Demokratické straně]], liberalizaci společnosti v 60. letech a vzestupu [[Nová levice|nové levice]] a [[Kontrakultura 60. let|''kontrakultury'']]. Zejména se stavěli proti pacifickému přístupu v [[Zahraniční politika|zahraniční politice]] (tehdy probíhající válce ve Vietnamu) a naopak
| příjmení = Press
| jméno = Associated
Řádek 21:
}}</ref>
Hlavní body
S klasickými konzervativci mají tedy neokonzervativci společné důrazy na tradiční hodnoty jako rodina, vzdělání a tradiční morálka, ovšem neodmítají ani státní zásahy přinášející podporu těchto hodnot. Důležitým prvkem jejich úvah je právě hledání optimálního bodu státní podpory „pozitivních vlastností”. Tedy například určení podpory státu v nezaměstnanosti tak, aby nebyla příliš vysoká a stimulovala tak občana k hledání zaměstnání, přitom ho ovšem nenechávala „na pospas”. Nebo nacházení bodu, kdy přerozdělování [[Státní podpora|státních příspěvků]] začíná narušovat [[hospodářský růst]]. Jako základní hnací prvek úspěšné společnosti vnímá prosperitu, která má však být pouze prostředkem k rozvíjení vyšších cílů jako kultura, vzdělání, osobní rozvoj či náboženství.
|