Neokonzervatismus: Porovnání verzí

Samotné označení ''neokonzervatismus'' pochází od jejich ideových oponentů. Za autora termínu je považován americký [[politik]], [[spisovatel]] a [[Demokratický socialismus|demokratický socialista]] [[Michael Harrington]]. Neokonzervatismus jako hnutí se historicky začalo prvně prosazovat zejména mezi newyorskými intelektuály, kteří v té době navštěvovali [[City College of New York]].<ref>FUKUYAMA Francis, [http://www.nytimes.com/2006/02/19/magazine/neo.html?pagewanted=print&_r=1& After Neoconservatism], New York Times, 2006-02-19</ref> Jednalo se o [[Levice|levicově]] smýšlející [[Antikomunismus|antikomunisty]], kteří ovšem vystupovali proti změnám v [[Demokratická strana (USA)|Demokratické straně]], liberalizaci společnosti v 60. letech a vzestupu [[Nová levice|nové levice]] a [[Kontrakultura 60. let|''kontrakultury'']]. Zejména se stavěli proti pacifickému přístupu v [[Zahraniční politika|zahraniční politice]] (tehdy probíhající válce ve Vietnamu) a naopak podporovalypodporovali [[Politický intervencionismus|intervencionismus]]. Tito dříve levicově smýšlející lidé pak povětšinou začali podporovat [[Republikánská strana (USA)|Republikánskou stranu]]. Jedním z těchto lidí byl například [[Irving Kristol]], který je některými považovaný za „kmotra neokonzervatismu“.<ref>{{Citace periodika

Hlavní body neokozervativníhoneokonzervativního myšlení vymezil na konci 70. let Irving Kristol ve své eseji ''Confessions of a True, Self Confessed-Perhaps the Only Neoconservative.'' Přiznává zde sice, že vztahy s ostatními konzervativci jsou nelehké, nicméně nemusí být nutně nepřátelské. V osmi bodech vyzdvihuje jednak důležitou roli [[Tržní ekonomika|tržní ekonomiky]], [[Rodina|rodiny]] a [[náboženství]] ve společnosti. Vedle toho kritizuje politický [[Utopie|utopismus]] coby „mor pro společnost“ a naopak vyzdvihuje [[pragmatismus]]. Vytýká liberalismu neustálé zasahování do ekonomiky a naopak benevolenci v sociálních a morálních otázkách.<ref>KRISTOL Irving, ''Confessions of a True, Self Confessed-Perhaps the Only Neoconservative'', Public Opinion, 1979</ref>