Duch: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}}
úprava
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
{{Různé významy|tento=nadpřirozené bytosti}}
{{celkově zpochybněno}}
{{Různé významy|tento=nadpřirozené bytosti}}
'''Duch''' (od dýchati, dech; podobně jako [[řečtina|řec.]] ''pneuma'' od ''pneó'', dýchat, vanout a [[latina|lat.]] ''spiritus'' od ''spirare'', dýchat) znamenáje původně oživující princip, odlišující živé od mrtvého. Později [[náboženství|náboženský]] a [[filosofie|filosofický]] pojem, skterým velmi širokýmvíce avýznamů, proměnlivýmpůvodně významem,znamenající někdyoživující zaměňovaný sprincip. ženskouDuch formoumůže „[[duše]]“být:{{Fakt/dne|20200315143424|}}
* nehmotná, případně i nesmrtelná stránka člověka (duch a tělo)
* nehmotná stránkapodstata skutečnosti([[duše]]) vůbecčlověka (duchči a hmotaživočicha, světový duch)
* nadpřirozenou duchovní bytost ([[démon]], [[anděl]]), v křesťanství [[Duch svatý]],
* strašidlo (nemrtvý){{Fakt/dne|20200315143424|}}
* [[přízrak]], nemrtvé zjevení lidské duše, v lidové kultuře a pohádkách též strašidlo.
 
Duch také může označovat přeneseně nehmotnou skutečnost.
 
== Náboženství ==
V přírodních náboženstvích se oživující princip chápe jako podíl člověka na něčem, co ho přesahuje. Ve smrti opouští duch (duše) mrtvé tělo a může se případně zjevovat pozůstalým ve snu jako duch. Lze ho žádat o pomoc a o radu, může chránit dům a majetek. Pokud ale nebyl zemřelý řádně pohřben, může se jeho duch vracet (srv. anglické ''revenant'', strašidlo) a pozůstalé sužovat. Duch v nad-individuálním smyslu je potom jakési zosobnění tohoto společného principu, nadpozemská a nehmotná, ale osobní síla, kterou se lidé mohou snažit oslovit, ovlivnit a naklonit si ji (srv. indiánský Velký Duch).
 
V mnoha světových náboženstvích existuje víra v nehmotné bytosti, které se nazývají duchové. V tomto smyslu je používáno i slovo [[démon]], odvozené od [[Řečtina|řeckého]] [[daimón]], označující dobré i zlé nižší duchovní bytosti.{{Fakt/dne|20200320085001|}} Někdy se jako duchové označují také zemřelí předkové, římští lárové a [[penáti]].
=== Duch jako bytost ===
V mnoha světových náboženstvích existuje víra v nehmotné bytosti, které se nazývají duchové. V tomto smyslu je používáno i slovo [[démon]], odvozené od [[Řečtina|řeckého]] [[daimón]], označující dobré i zlé nižší duchovní bytosti. Někdy se jako duchové označují také zemřelí předkové, římští lárové a [[penáti]].
 
Duchové bývají spojeni s přírodními jevy a mohou na sebe brát lidskou podobu, ale v tomto případě mají obvykle nějaké neobvyklé rysy, od člověka je odlišující.<ref>{{Citace monografie
Řádek 24 ⟶ 25:
 
=== Bible ===
Ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] se vyskytuje „duch Boží“ jako přímé působení Hospodinovo, jeho „slovo“ ve světě a mezi lidmi: účastní se stvoření světa (např.například {{Citace bible|Gn|1|1}}, oslovuje proroky a ukládá jim, co mají hlásat (např.například {{Citace bible|Iz|11|2}}; {{Citace bible|Ez|11|5}}). Provází své vyvolené, dodává jim odvahu a moudrost v rozhodování. Naopak duchům zemřelých se má Izrael vyhýbat.
 
Podobně je tomu i v [[Nový zákon|Novém zákoně]] (např.například {{Citace bible|Sk|2|4}}, kde ale už slovo duch zpravidla neznamená životní princip, nýbrž na jedné straně je Duch Boží, [[Duch svatý]] (např.například {{Citace bible|Mk|13|11}} a na druhé zlí, nečistí duchové, tedy démoni (např.napříkld {{Citace bible|Mk|7|25}}. Vyskytuje se také protiklad ducha a těla (např.například {{Citace bible|J|3|6}} a důležitý protiklad ducha a „litery“, doslovného znění Zákona (např.například {{Citace bible|2Kor|3|6}}; Duch potom znamená také svobodu {{Citace bible|2Kor|3|17}}.
 
== Filosofie ==
Řádek 57 ⟶ 58:
* {{commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=duch}}
 
 
{{Portály|Filosofie}}