Stejnosměrný motor: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
gramatické chyby
Bez shrnutí editace
Řádek 19:
Stejnosměrný motor se skládá z [[Rotor (elektrotechnika)|rotor]]u (upevněn na hřídeli) a [[stator]]u (pevná část elektromotoru). Jeden z nich (rotor/stator) musí být vždy [[elektromagnet]], druhý může být buď také elektromagnet nebo také permanentními [[magnet]]. Kotvou je označován elektromagnet, na kterém dochází k přepólování napájení jeho vinutí (buď pomocí [[Komutátor (elektrotechnika)|komutátoru]] nebo řídícím elektronickým obvodem). Kotva může být na statoru i na rotoru (podle konstrukce motoru).
 
Magnetické toky budícího vinutí a [[Kotva (elektrotechnika)|kotvy]] na sebe silově působí. Stejné póly se odpuzují a očnéopačné přitahují. Tím vzniká točivý [[Moment síly|moment]]. Poku by při pootočení nedošlo k přepnutí vinutí kotvy (komutaci), došlo by k zastavení. Vektory spřaženého magnetického toku by nevyvozovaly vzájemné silové účinky (magnetická pole by byla orientována proti sobě). Tento jev je využíván u magnetolektrickéhoelektromagnetického měřicího ústrojí. Pro zachování dosavadního směru otáčení je kotva přepólována tak, aby se rotor pootočil směrem do další neutrální polohy, ale mezi tím dojde opět k další komutaci části vinutí kotvy. Pro plynulejší pohyb má kotva tři a více vinutí. Změna směru otáčení motoru nebo polarity výstupního napětí dynama je možno uskutečnit reverzací (přepólováním) jen kotvy, nebo jen buzení. Pro rychlou reverzaci motoru je obvykle reverzována kotva, která má mnohem menší časovou konstantu než budicí obvod.
 
Snížením velikosti budícího proudu se snižuje velikost [[magnetický tok|magnetického budícího toku]]. Odbuzením statoru se zvyšují otáčky motoru (při konstantním momentu zátěže a napětí), podle vztahu U=KΦω, který je odvozen ze vztahu U=B''I''v, kde U − indukované napětí v kotvě, K − konstanta stroje, Φ − budící tok, ω − úhlová rychlost vodičů kotvy, ''l'' − délka vodiče, v − rychlost vodiče v magnetickém poli. Snížením velikosti proudu v kotvě se snižuje se velikost kroutícího momentu na hřídeli (při konstantních otáčkách a napětí), podle vztahu M=KΦI, který je odvozen ze vztahu F=BI''l'', kde je M − kroutící moment, K − konstanta stroje, Φ − budící tok, I − proud kotvou, F − síla, ''l'' − délka vodiče. Při konstantním buzení narůstá lineárně výkon motoru od nuly až do jmenovitých otáček P=ωM. Po dosažení jmenovitých otáček dochází k odbuzování a tím klesá hyperboliky moment motoru M=P/ω.