Josef Schejbal: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
zapracování jmen do souvislých vět
Doplnění činností uvedených pracovníků
Řádek 31:
Dne 8. března 1942 jej navštívili členové [[Operace Silver A|Silver A]], [[Alfréd Bartoš]] a [[Josef Valčík]] s písemným doporučením ke spolupráci od zemského cvičitele ČOS Františka Pecháčka. Nejprve se stal vedoucím sokolské odbojové skupiny S-21-B v rámci hnutí [[Obec sokolská v odboji|Obce sokolské v odboji]]. Obrátil se na své spolehlivé pracovníky ke spolupráci a skupina měla za úkol zajistit úkryt a přesuny parašutisty-radisty [[Jiří Potůček|Jiřího Potůčka-Tolara]], zhotovením náhradní vysílačky [[Libuše (vysílačka)|Libuše]], kterou zajistili Jaroslav Vokatý, Jan Balatka, Josef Klikar a Jaroslav Merta. Skupina měla za úkol také shromáždit informace hospodářské a zpravodajské pro vysílání radistou do [[Londýn]]a, navrhnout místo přesunu radisty s vysílačkou do jiného regionu, vytipování nouzového úkrytu pro vysílačku a radistu, které se podařilo zajistit s pomocí Josefa Geislera, Karla Kábrta a Miloslava Hampla v [[Strážkovice (Malé Svatoňovice)|strážkovickém]] větrném komínu. Určení možného místa pro shoz zbraní či výsadku měl zajistit profesor Stanislav Krause.
 
V Malých Svatoňovicích, na poštovním úřadě, měl Josef Schejbal spolehlivého spolupracovníka Oldřicha Štočka. Pošta pro něho byla zasílána na jméno učitelky Anny Petrové s krycím jménem ''"Nina"''. Stanislav Prouza (1921-1942) zajišťoval převoz zpráv do [[Doubravice (okres Trutnov)|Doubravice]] u [[Dvůr Králové nad Labem|Dvora Králové]] a Miroslav Kafka (*1913) Václavu Hejnovi do školy v [[Červený Kostelec|Červeném Kostelci]]. Spojení na ''"Jindru"'' a Františka Pecháčka do Prahy obstarával strojvůdce Josef Holubec, který měl pracoviště v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]. V truhlárně Františka Šrola (*1906) se Josef Schejbal upravoval po nočních cestách za spolupracovníky v regionu. VŘeditel obciškoly seJindřich obracelStojánek 6x doprovázel radistu Potůčka za Schejbalem a při poslední návštěvě oponoval radistovi s provedením atentátu. S lyžařem Josefem Rudolfem Schejbal objížděl na kole své přátele, Jindřichaaby Stojánkaznal jejich bydliště. Josef Matějka ze Strážkovic, Josefapracovník na dráze v Trutnově v RudolfaŘíši, Josefabyl Matějkuinformátorem o přesunech vojenského materiálu. František Holubec jistil kontakt s Karlem Ježkem z Doubravice a byl informátorem o náladách úředníků na dolech. Eduard Kulda, Františkasodovkář, Holubceinformátor o náladách občanů v hostincích. Bohuš Baše zajistil úkryt Josefu Rudolfovi po útěku z Říše. Jiří Šroll z Petrovic ukrýval písemnosti Schejbala. Eliška Stárová z Velkých Svatoňovic, Eduardapracovnice Kuldubanky v Hradci Králové, Bohušezasílala Bašedopisy pro Schejbala a Eliškupřebírala Stárovoupro Karla Nesnídala - pod krycím jménem "Hedva". Dne 18. června 1942 se obrátil na horníka Antonína Němečka (*1905), aby z [[Rosice (Pardubice)|Rosic]] přepravil na kole vysílačku "Libuši" a zároveň jako spolujezdce [[Jiří Potůček|Jiřího Potůčka]] na [[Bohdašín (Červený Kostelec)|Bohdašín]] a taktéž 28. června horník Němeček převážel v králikárně vysílačku Libuši z Bohdašína na [[Končiny (Zábrodí)|Končiny]].
 
Dne 30. června 1942 došlo k prozrazení skupiny, většina členů byla pozatýkaná včetně Josefa Schejbala a převezena na četnickou stanici v Červeném Kostelci a následně do věznice gestapa v [[Hradec Králové|Hradci králové]]. Po brutálních výsleších Josef Schejbal neprozradil jména svých spolupracovníků, kteří tak byli zachráněni před popravou. Dne 9. července bylo všech patnáct uvězněných členů skupiny popraveno na [[Zámeček (Pardubice)|Zámečku]] u [[Pardubice|Pardubic]] a jako poslední Josef Schejbal. Počet obětí této skupiny bylo dvacet pět a přeživších spolupracovníků alespoň dvacet.