Vamberk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Pamětihodnosti: jen proklik na nové heslo "vamberecké mumie" + drobné doplnění k hraběnce Magdaléně Grambové
m slovo tradice nahrazeno vhodnějším legenda, interpunkce, slovosled
Řádek 32:
Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině [[13. století|13.&nbsp;století]] rodem [[Drslavici|Drslaviců]], kteří drželi hrady [[Potštejn]] a [[Litice]]. První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1341]]<ref>''Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae''. Tomus IV, Joseph Emler edidit. Pragae 1892, s. 368, č. 915</ref>, v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana různých statků včetně vsi nazvané německy ''Waldenburg'', tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na ''Walenberg'' a dále na ''Wamberg'' vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410<ref>J. Profous, Místní jména v Čechách IV, s. 475, dostupné online [http://mjc.ujc.cas.cz/search.php]</ref>. Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce<ref>Archiv český 32, editor Jaromír Čelakovský. Praha 1915, s. 467, č. 4421</ref>. Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína.
 
K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem 3 jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Tvrz se ve městě připomíná naposledy při konfiskaci Percingarova majetku roku 1622. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění od roku 1633 až do své smrti v roce 1671 vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila povinnost roboty a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní tradicelegendy přivezla paní Magdalena přivezla z rodných Flander umění [[paličkovaná krajka|paličkované krajky]]. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné tradicelegendy to byly řeholnice řádu [[Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily|voršilek]] z belgického [[Lutych]]u, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovattvyučovat mimo jiné i paličkování.
 
Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů<ref>Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013, s.43</ref>.
 
Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 vamberečtí dostali vamberečtí právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví.
 
Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839-1841 a následná výstavba kamenného mostu.
Poslední majitel panství. PhDr. František Jindřich, hrabě [[František Lützow|Lützow]], zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.
 
== Doprava ==