Od poloviny 19. století začal zv zemi vnitropolitický boj liberálů ([[Partido Colorado (Uruguay)|colorados]]) a konzervativců ([[Národní strana (Uruguay)|blancos]]). Celá situace se převrhla v násilné nepokoje a občanskou válku, která vyústila ve vládu vojenské diktatury. V roce [[1903]] se moc vrátila do rukou civilistů. Nový prezident a reformátor [[José Batlle y Ordóñez]] realizoval demokratické a sociální reformy a pozvedl místní ekonomiku. Následovalo období prosperity, které bylo ukončeno celosvětovou [[Velká hospodářská krize|hospodářskou krizí]] v 30. letech 20. století. Demokratický režim byl svržen a byla nastolena nová vojenská diktatura. Během [[druhá světová válka|druhé světové války]] zachovávala Uruguay neutrálitu, ale ke konci války se přiklonila ke Spojencům. Po válce začalo desetiletí dalšího rozkvětu ekonomiky pod vládou liberálů. Po roce 1958 se ale hospodářská situace zhoršovala. Jedním z vnitropolitických projevů ekonomické krize se stala radikalizace levicových hnutí, především guerillového hnutí [[Tupamaros]], která bojovala proti vládě. Celá situace dospěla k nové vojenské diktatuře v letech 1973 až 1984. V roce 1973, uprostřed rostoucí ekonomické a politické vřavy, ozbrojené síly uzavřely kongres a založily civilně-vojenský režim. Je známo, že kolem 180 Uruguajců bylo zabito během 12leté vojenské vlády v těchto letech. Většina z nich byla zabita v Argentině a dalších sousedních zemích, pouze 36 z nich přímo v Uruguayi. Volby v roce 1984 a nástup prezidenta [[Julio María Sanguinetti|Julia Maríi Sanguinettiho]] (colorados) nastartovaly další demokratizační proces, jenž byl charaktterizován hospodářskými těžkostmi (vysoký zahraniční dluh a inflace) a spory o minulost. V roce 2001 dopadla na zemi hospodářská a bankovní krize. V roce [[2005]] byla nadvláda dvou tradičních stran přerušena vítězstvím kandidáta středolevé Široké fronty [[Tabaré Vázquez]]e. Jeho pokračovatelem byl mezi roky 2010 a 2015 [[José Mujica]], který strávil téměř 15 let ve vězení během vojenské vlády. Vázquez se prezidentské funkce ujal podruhé 1. března 2015.
