Wikipedista:Mickapr/Příprava aktuálního článku: Porovnání verzí

Narodila se v Rosicích u Brna. V roce 1928 se přestěhovala s rodiči a sestrou do Prahy, později se narodil ještě bratr. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval v Praze jako řidič jednoho z pražských úřadů. Za války byl nasazen jako dělník do [[Vysočany|vysočanské továrny]], kde se vyráběly zbraně. Po studiích na [[Gymnázium|gymnáziu]] studovala na [[Obchodní akademie|obchodní akademii]] v Praze na Vinohradech, kde v roce 1942 maturovala. Její budoucí literární dráhu ovlivnil univerzitní profesor [[Krejčí|Karel Krejčí]], který po uzavření českých vysokých škol působil jako vyučující literatury. Po [[Maturita|maturitě]] pak pracovala jako [[úřednice]] v Archeologickém ústavu, na Ministerstvu kultury a osvěty a na Ministerstvu informací. V letech 1943-1944 se zapojila do činnosti v loutkoherecké amatérské skupině, krerá hrála v pražském Mánesu. Tam se seznámila s příštím manželem, archtektem [[Pavel Smetana (architekt)|Pavlem Smetanou]]. Po sňatku se odstěhovala do jeho bytu na Malé straně, na břehu [[Čertovka|Čertovky]]. Malá strana, stejně jako [[Říčky v Orlických horách]], kam manžel dojížděl na setkání bývalých členů Devětsilu a Mánesa, a kde si později pořídili chalupu se staly místy celoživotní inspirace. Zde vytěžila náměty pro svá literární díla. Mezi lety 1949-1954 se narodily tři děti. V letech 1956-57 začaly vycházet první fejetony, črty a povídky v časopisu Květen a v Literárních novinách. Od roku [[1960]] působila coby [[scenáristka]], [[Drama|dramatička]] a [[Dramaturg|dramaturgyně]],. pracovalaPracovala nejprve u [[Československý státní film|Československého státního filmu]] a posléze i v [[Československá televize|Československé televizi]]. 60. léta byla nejplodnější literární období Jindřišky Smetanové. V té době vznikl také úspěšný rozhlasový cyklus Sedmilháři, který režírovala rozhlasová režisérka Dita Skálová. Cyklu se účastnili s Jindřiškou Smetanovou [[Zdeněk Jirotka]], [[Jaroslav Otčenášek]], [[František Vlček]], Vladimír Kalina, Ivan Osvald a další. Úspěch vyplýval se šťastné konstelace různých vyprávěčských žánrů. Cyklus byl následně vydán knižně, na gramodesce, i v částečném výběru v televizi v režii B. Zemana. V letech 1968/69 se zapojila do činnosti Svazu spisovatelů. který vedl básník [[Jaroslav Seifert]]. Spolu s manželem podepsali výzvu [[Dva tisíce slov|2000 slov]].

V období [[normalizace]] byla politicky perzekvována a nesměla pracovat v médiích a nemohla ani publikovat,. pracovalaPracovala v různých pomocných a dělnických profesích - v zahradnictví na Petřímě, jako šatnářka, po přestěhování do [[Košíře|Košíř]] jako pomocná dělnice na stavbě.

Po roce 1989 doplnila pro nové vydání knihy dříve vydaných povídek o dosud nepublikované texty, zpracovala záznamy svého strýce Antonína Schenka, který pracoval jako osobní tajemník prezidenta Masaryka. Poslední knížkou byly ''Pohádky z Kampy'', jejichž základem byly rozhlasové pohádky ze 70. let.

S přibývajícím věkem a nemocemi bohužel sešlo z jejího přání napsat knihu svého života, ve které chtěla shrnout zejména impulzy, které původně použila v rozhlasových Sedmilhářích. V tomto smyslu se vyjádřila i v dovětku k vydání ''Sedmilhářů'' v roce1994.<ref>{{Citace monografie

* 1965 ''Kruh, Neschovávejte se, když prší -'' Scénářescénáře pro Čs. státní film

*1996 ''TGM: -" Proč se neřekne pravda?"'' - zpracování zápisků A.Antonína Schenka, osobního tajemníka prezidenta Masaryka

V souboru Koncert pod platanem čerpala ze dvou inspiračních zdrojů., které se prakticky promítaly do celé její literární tvorby. Prvním zdrojem bylo jejjejí přestěhování na pražskou Malou stranu, kde ještě zastihla konec starého světa, který měl své kořeny ještě za Rakousko-uherské monarchie, který se nevyhnutně dostával do rozporu s novou, poválečnou realitou v níž ještě doznívaly dozvuky nedávno skončené světové války. V jiné rovněrovině tento rozpor vznikl těsně po válce v českém pohraničí, kdy po odsunu Němců byly tyto oblasti dosídleny novými obyvateli nejrůznějšího původu i sociálního složení. Tento motiv SmretanováSmetanová dále rozvíjí v románu ''Někdo přijde a nenechá mě zemří''t. Jeden z nových obyvatel, správce státního statku, přišel z uvědomělosti, druhý, mladý učitel, aby utekl před svými citovými a morálními problémy, nemocný poštmistr ze zdravotních důvodů a umírající operní zpěvačku sem přivedla touha po klidném dožití jejího života. Osudové dráhy těchto lidí se vzájemně proplétají, často se potýkají, všichni však ve chvílích opuštěnosti touží mít schopnost vzájemně se pochopit a najít jeden druhého.

Svou nejvlastnější literární polohu nalezla Smetanová po polovině 60. let. V knížce ''Usláno na nebesích'' (doplněné vydání: ''Ustláno na růžích a pod nebesy'') laskavým a úsměvným vyprávěním jako zúčastněná vypravěčka zachytila osudy různých obyvatel i poezii života této tradiční pražské čtvrti. Často bývá tato kniha srovnávána s malostranskými povídkami povídkami a novelami Jana Nerudy a Jakuba Arbese. Nepochybně lze spatřovat i určitou afinitu s Babičkou Boženy Němcové. K prostředí Kampy se vrátila ve své poslední knížce pro děti Pohádky z Kampy, kde zpracovala své rozhlasové večerníčky z roku 1973

| vydání = 1.

Strýcem Jindřišky Smetanové byl osobní tajemník prezidenta Masaryka Antoním Schenk. V 90. letech Smetanová zpracovala jeho pozůstalost, která se nacházela u její sestry. V knize TGM:"''Proč se neřekne pravda''?" najdeme črty ze života prezidenta Masaryka včetně skutečností a úvah, které do té doby nebyly publikovány.

<brreferences />