Wikipedista:Mickapr/Příprava aktuálního článku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Příprava aktualizace článku o J. Smetanové značka: editace z Vizuálního editoru |
→Jindřiška Smetanová: Práce na příprave nového textu článku. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 42:
Po svém odchodu do [[Starobní důchod|důchodu]] v roce [[1977]] pracovala také jako [[překladatelka]], překládala z [[Polština|polštiny]], [[Angličtina|angličtiny]] a [[Ruština|ruštiny]]. Kvůli perzekuci komunistického režimu publikovala překlady pod cizími jmény: Zdenka Koutenská, Anna Nováková, Eva Králová a Eva Jelínková a rovněž pod svým dívčím jménem.[1] Na konci 80 let jí byla nabídnuta spolupráce s časopisem Domov. Vznilo 12 kauserií, které ilustroval Vladimír Renčín.
Po roce 1989 doplnila pro nové vydání knihy dříve vydaných povídek, zpracovala záznamy svého strýce Antonína Schenka, který pracoval jako osobní tajemník
S přibývajícím věkem a nemocemi bohužel sešlo z jejího přání napsat knihu svého života, ve které chtěla shrnout zejména impulzy, které původně použila v rozhlasových Sedmilhářích.
Řádek 59:
* 1990 ''Domovní důvěrnosti''
* 2007 ''Pohádky z Kampy''
Ve své povídkové prvotině ''Koncert pod platanem'' se přihlásila ke směrování, které razil [[Květen (časopis)|časopis Květen]], který vycházel v letech 1955-59. Časopis byl původně založen jako místo pro publikaci začínajících autorů. Prosazoval ideu oproštění od dosavadních strnulých a abstraktních ideologických schémat a soustředení na otázky běžného života, což se projevilo i v určité liberalizaci pohledu na literaturu a kulturní prostředí.
V souboru Koncert pod platanem čerpala ze dvou inspiračních zdrojů. které se promítaly do celé její literární tvorby. Prvním bylo jej přestěhování na pražskou Malou stranu, kde ještě zastihla konec starého světa, který měl své kořeny ještě za Rakousko-uherské monarchie, který se nevyhnutně dostával do rozporu s novou, poválečnou realitou v níž ještě doznívaly dozvuky nedávno skončené světové války. V jiné rovně tento rozpor vznikl těsně po válce v českém pohraničí, kdy po odsunu Němců byly tyto oblasti dosídleny novými obyvateli nejrůznějšího původu i sociálního složení. Tento motiv Smretanová dále rozvíjí v románu ''Někdo přijde a nenechá mě zemří''t. Jeden z nových obyvatel, správce státního statku, přišel z uvědomělosti, druhý, mladý učitel, aby utekl před svými citovými a morálními problémy, nemocný poštmistr ze zdravotních důvodů a umírající operní zpěvačku sem přivedla touha po klidném dožití jejího života. Osudové dráhy těchto lidí se vzájemně proplétají, často se potýkají, všichni však ve chvílích opuštěnosti touží mít schopnost vzájemně se pochopit a najít jeden druhého.
V novele ''Růžové šaty ve vojenské torně'' zachytila průběh generačního rozporu mezi mladými milenci Štěpánem a Karolínou, kteří čekají dítě, které si musí vyvzdorovat na rodičích, kteří sledují vlastní sobecké zájmy.
Svou nejvlastnější literární polohu nalezla Smetanová po polovině 60. let. V knížce Usláno na nebesích (doplněné vydání: Ustláno na růžích a pod nebesy) laskavým a úsměvným vyprávěním jako zúčastněná vypravěčka zachytila osudy různých obyvatel i poezii života této tradiční pražské čtvrti. Často bývá tato kniha srovnávána s malostranskými povídkami povídkami a novelami Jana Nerudy a Jakuba Arbese. Nepochybně lze spatřovat i určitou afinitu s Babičkou Boženy Němcové.
== Odkazy ==
| |||