Josef Scheybal: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Úmrtí v Jablonci nad Nisou za použití HotCat |
život |
||
Řádek 5:
Po celý život budoval sbírku, zejména zaměřenou na knihy a drobnou grafiku. V turbulentních dobách druhé světové války o část sbírky přišel (část snad skončila v [[Městské muzeum Frýdlant|frýdlantském muzeu]]) a v roce 1940 část odkoupil [[Literární archiv Památníku národního písemnictví|Literární archiv]]. Později budovaná sbírka přešla do majetku jeho syna J. V. Scheybala, který svoji pozůstalost odkázal [[Muzeum Českého ráje|Muzeu Českého ráje]] v Turnově.
== Životopis ==
[[Soubor:Heřmanice (okres Liberec), hospůdka U Kodešovy skály.jpg|thumb|Hostinec v Kristianově (Heřmanicích), kde mezi válkami Scheybalovi žili]]
Narodil se v Neustupově do rodiny poštovního úředníka Josefa Scheybala (pocházejícího z Dvora Králové na Trutnovsku) a jeho ženy Františky z Poličky.<ref>https://ebadatelna.soapraha.cz/d/9681/380 SOA Praha, Neustupov 23, matrika narození, folio 379, záznam 38.</ref> Navštěvoval Pokračovací živnostenskou školu v Poličce (nedokončil), poté získával zkušenosti v Obchodním domě Františka Kozla a stal se prodavačem a aranžérem výloh. Během první světové války bojoval na východní frontě, po válce si roku 1919 vzal Annu Riemerovou (1901–1988) a usadili se v hostinci v Kristiánově, kde byl nájemcem otec Anny.
Krom pomoci s hostinskou činností si v Kristiánově vybudoval dílnu na drobné dřevěné upomínkové předměty, maškarní masky a divadelní rekvizity. Měl také živnostenský list starožitníka a antikváře, roku 1938 ustanoven soudním znalcem se specializací na starožitnosti. V roce 1939 byl po udání vězněn v Drážďanech a po návratu se přestěhoval s rodinou do Turnova.
V Turnově spolupracoval s muzeem, pořádal knihovnu, putoval po venkově (tehdy již se synem, který se narodil roku 1928), kde dokumentoval lidovou architekturu a nábytek, sbíral a vykupoval „nepotřebné“ písemnosti a tisky. Vedle toho se také stýkal s turnovskou uměleckou scénou, hlavně malířem [[Karel Vik|Karlem Vikem]] a grafikem [[Karel Kinský (malíř)|Karlem Kinským]] – na těchto setkáních se zřejmě seznámil se [[Zdeněk Wirth|Zdeňkem Wirthem]].
Již v květnu 1945 byla Českou zemskou radou ustanovena Zajišťovací komise, která se měla starat o opuštěný kulturní majetek v českém příhraničí. Členy byl Scheybal, Karel Vik, kapitán Zdeněk Krejčík a zapisovatel Zdeněk Steklý. Tato komise procházela konfiskované majetky a zajišťovala je před následným rabováním, záhy však zanikla a v průběhu roku 1946 neměl Scheybal zaštítění pro svoji činnost, teprve po ustanovení NKK a pověření úkolem stálého pověřence mohl pokračovat v přebírání majetku, který převážel do depozitářů v na Hrubém Rohozci za spolupráce s kastelánem Karlem Mlejnkem a na Sychrov za spolupráce s Otto Lankem.
Po ukončení činnosti NKK v roce 1951 byla Scheybalova funkce změněna na správce svozových depozitářů (sběrny) na Sychrově, po ustanovení Státní památkové správy došlo po roce 1953 k novému sepisování státního mobiliárního majetku a jeho revizi, Scheybal se v této době dostával do sporů se zaměstnanci SPS provádějících revizi a ačkoliv revize – na to jak velké depozitáře byly na Sychrově – dopadla uspokojivě, Scheybal byl propuštěn.
Po propuštění hledal nový domov, kde by měl dostatek místa pro svoje sbírka. K tomu nakonec posloužila budova opuštěné [[Stará fara (Jablonec nad Nisou)|fary]] v Jablonci nad Nisou.
== Reference ==
<references />
== Literatura ==
* Císařová, Jitka. Zajišťování movitého majetku osob považovaných za Němce na Liberecku v letech 1945–1951. Fontes Nissae 19, 2018, č. 1. https://issuu.com/npu-liberec/docs/fontes_nissae_xix_2018_1
* Jana Svobodová. Josef Václav Scheybal: Dokumentátor a sběratel. Praha 2014. Diplomová práce.
* Uhlíková, Kristina, Josef Scheybal a jeho role při konfiskaci movitých památek z majetku občanů německé národnosti po 2. světové válce, 1. část, období 1945–1947, Fontes Nissae 15, 2014, č. 2.
* Uhlíková, Kristina, Josef Scheybal a jeho role při konfiskaci movitých památek z majetku občanů německé národnosti po 2. světové válce, 2. část, období 1947–1954, Fontes Nissae 16, 2015, č. 1.
| |||