Tupolev Tu-114: Porovnání verzí

| obrázek = Aeroflot Tupolev Tu-114 JAL livery APM.jpg

| více uživatelů = [[Japan Airlines]] (ve spolupráci s [[Aeroflot]]em), <br>[[Sovětské letectvo]]<ref name = "Gordon Tu-114"/>

'''Tupolev Tu-114''' (Tyполев Тy-114 Poccияm, [[ASCC|Vv kódu NATO]] "'''Cleat'''") byl čtyřmotorový [[Sovětskýdopravní svazletoun|sovětskýdopravní]] čtyřmotorový dopravní [[turbovrtulový motor|turbovrtulový letoun]] z&nbsp;druhédlouhého polovinydoletu navržený v 50.&nbsp;let 20.&nbsp;století navrženýletech konstrukční kanceláří [[Tupolev]] a v [[Sovětský svaz|SSSR]] vyráběný od květnaroku 1955[[1956]]. Jde o první a jediné turbovrtulové dopravní letadlo se šípovým křídlem.<ref name = "Gordon Tu-114"/> Až do příchodu [[proudový motor|proudových]] strojů byl Tu-114 svého času největším a nejrychlejším dopravním letadlem na světě a také s největším doletem - 10,900&nbsp;km. Od roku 1960 drží oficiální titul nejrychlejšího vrtulového letadla.<ref name="FAI">[https://web.archive.org/web/20071007145139/http://records.fai.org/general_aviation/current.asp?id1=21&id2=3 "FAI official database"] ''[[Fédération Aéronautique Internationale]]''. Retrieved: 5 September 2007.</ref><ref>[http://www.aerospaceweb.org/question/performance/q0023.shtml "Aircraft Speed Records."] ''Aerospaceweb''. Retrieved: 5 September 2007.</ref>

První prototyp ('''CCCP-L5611''') zůstal po zahájení sériové výroby ve výrobním středisku a sloužil na další zkoušky. Šlo o ověřování letových vlastností a výkonů za různých podmínek a také o zkoušky zlepšených verzí motorů, přístrojového vybavení a uspořádání prostorů pro cestující a náklad. Při jednom ze zkušebních letů došlo k požáru pohonné jednotky a ke zničení prototypu.

'''Tupolev Tu 114 Rossija''' byl čtyřmotorový turbovrtulový samonosný [[dolnoplošník|dolnokřídlý]] jednoplošník s jednoduchými ocasními plochami a předovní podvozkovou nohou.

* '''Křídlo''' celokovové konstrukce se skládalo ze čtyř technologických částí. Vnitřní čtyřnosníková část, která se připojovala k trupu nesla gondoly motorů a hlavních podvozkových nohou. Odtokovou hranu těchto částí tvořily dvoudílné vztlakové [[Fowlerová klapka|Fowlerovy klapky]] značně vystupující z obrysu křídla. Klapky ovládal hydraulický systém. K vnitřním částem se připojovaly trojnosníkové vnější části, vybavené po celé délce odtokové hrany třídílným křidélky; vnitřní křidélka měla vyvažovací plošky. Příčnému řízení napomáhaly i spoilery na horní straně křídla před křidélky. Na horní straně bylo ještě křídlo vybaveno třemi aerodynamickými plůtky na každé polovině.

* '''Trup''' celokovové, skořepinové konstrukce s kruhovým průřezem měl přetlakové kabiny posádky a cestujících. Posádka měla 10 nebo 15 členů v závislosti na určení. Obvyklou sestavu tvořili dva piloti, palubní inženýr, dva navigátoři, radista, tři letušky a dva kuchaři. Při maximálním využití horní paluby tam bylo místo pro 220 cestujících po osmi sedadlech v jedné řadě s uličkou uprostřed. Standardní počet sedadel byl 170. V tom případě byly hned za pilotní kabinou toalety, kabinka letušek a za ní přední kabina se 42 sedadly po šesti v jedné řadě. Dále byla na úrovni vrtulových disků vnitřních motorů umístěna šatna a následovala střední kabina pro 48 cestujících, jejíž sedadla byla sestavena do skupin po čtyřech, vždy po párech čelem k sobě se stolkem uprostřed. Zde se podávaly pokrmy připravené kuchaři ve spodním podlaží. Byly zde i schody vedoucí dolů, malé oddělení se třemi sedadly a 4 malé kabinky s pohovkami pro odpočinek. Zadní kabina byla vybavena 54 sedadly po 6 v jedné řadě. Za ní byly další toalety, umývárna a šatna. Celý objem trupu včetně kabiny byl 465m3 navíc zde byl pod podlahou horní kabiny nákladní a zavazadlový prostor s velikostí 70m3. I tento prostor byl přetlakový.

* '''Ocasní plochy''' byly šípovité, samonosné a celokovové konstrukce. Kormidla měla vyvažovací plošky a byla vybavena hydraulickými posilovači řízení. Úhel nastavení stabilizátoru byl měnitelný za letu. Odmrazování náběžných hran, jakož i v případě křídla bylo tepelné.

* '''Přistávací zařízení''' tvořil podvozek předního typu. Hlavní podvozkové nohy byly zakotveny do vnitřních motorových gondol a nesly čtveřici kol o průměru 1,5 m. Kola byla vybavena účinnými brzdami a protiskluzovým zařízením. Přední kolo na vysoké noze bylo dvojité a ovladatelné. Podvozek se zatahoval směrem dozadu.

* '''Pohonnou jednotku''' tvořily motory [[Kuzněcov NK-12]] o výkonu 5 880 až 6 615 kW s revizí po 250 hodinách chodu. První sériová verze určená pro Tu-114 byla NK-12M o výkonu 8820 kW; další upravená verze zavedena počátkem šedesátých let byla NK-12MK. Stejně jako pozdější NK-12MK dával výkon 11 025 kW. Motory měli 14. stupňový osový kompresor se stupněm stlačení 9:1 až 13:1. Turbína byla pětistupňová. Motory poháněly automaticky nastavitelné, protiběžné čtyřlisté vrtule AV-60N o průměru 5,60 m. Veškeré palivo bylo neseno v křídlových nádržích.

== ProvozSlužba ==

[[Soubor:Aeroflot Tupolev Tu-114 JAL livery APM114_СССР-Л5611_(10080814174).jpg|náhled|vpravo|Tu-114 na letištiv [[LetištěÚstřední Hanedamuzeum vojenského letectva|Haneda]]Ústředním vmuzeu barváchvojenského Japan Airlinesletectva]]]]

Vedle strojů Tu- 114 Rossija pro přímé lety do [[Kuba|kubánské]] [[Havana|Havany]] bez možnosti užít vzdušný prostor [[Spojené státy americké|USA]] používal od roku [[1962]] Aeroflot i několik speciálních verzí přestavěno '''Tu-114D''' (nezaměňovat s Tu-116) s trupem s menším průměrem, menším rozpětím křídel, kabinou pro několik desítek cestujících a doplněním přídavných nádrží na spodní palubu.