Wikipedista:Mickapr/Příprava aktuálního článku: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Mickapr (diskuse | příspěvky)
příprava aktualizace článku
Mickapr (diskuse | příspěvky)
Příprava aktualizace článku o J. Smetanové
Řádek 33:
Chybí svobodný obrázek.
|}
'''Jindřiška Smetanová''', rozená '''Jindřiška Macháčková''' ([[26. říjen|26. října]] [[1923]] [[Rosice (okres Brno-venkov)|Rosice]] – [[24. prosinec|24. prosince]] [[2012]]) byla česká [[spisovatelka]], [[scenáristka]], [[autorka]] [[Televizní inscenace|televizních inscenací]] a [[překladatelka]]. Jedná se o jednu z postav legendárního [[Rozhlas|rozhlasového]] pořadu ze 60. let ''[[Sedmilháři]]'', kde, kromě jiných, vystupovala např. s humoristou [[Zdeněk Jirotka|Zdeňkem Jirotkou]].
 
== Život ==
Narodila se v Rosicích u Brna. V roce 1928 se přestěhovala s rodiči a sestrou do Prahy, později se narodil ještě bratr. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval v Praze jako řidič jednoho z pražských úřadů. Za války byl nasazen jako dělník do vysočanské továrny, kde se vyráběly zbraně. Po studiích na [[Gymnázium|gymnáziu]] studovala na [[Obchodní akademie|obchodní akademii]] v Praze na Vinohradech, kde v roce 1942 maturovala. Její budoucí literární dráhu ovlivnil univerzitní profesor [[Krejčí|Karel Krejčí]], který po uzavření českých vysokých škol působil jako vyučující literatury. Po [[Maturita|maturitě]] pak pracovala jako [[úřednice]] v Archeologickém ústavu na Ministerstvu kultury a osvěty a na Ministerstvu informací. V letech 1943-1944 se zapojila do činnosti v loutkoherecké amatérské skupině, krerá hrála v pražském Mánesu. Tam se seznámila s příštím manželem, archtektem Pavlem Smetanou. Po sňatku se odstěhovala do jeho bytu na Malé straně, na břehu [[Čertovka|Čertovky]]. Malá strana, stejně jako [[Říčky v Orlických horách]], kam manžel dojížděl na setkání členů Devětsilu, a kde si později pořídili chalupu se staly místy celoživotní inspirace. Zde vytěžila náměty pro svá literární díla. Mezi lety 1949-1954 se narodily tři děti. V letech 1956-57 začaly vycházet první fejetony, črty a povídky v časopisu Květen a v Literárních novinách. Od roku [[1960]] působila coby [[scenáristka]], [[Drama|dramatička]] a [[Dramaturg|dramaturgyně]], pracovala nejprve u [[Československý státní film|Československého státního filmu]] a posléze i v [[Československá televize|Československé televizi]]. 60. léta byla nejplodnější literární období Jindřišky Smetanové. V té době vznikl také úspěšný rozhlasový cyklus Sedmilháři, který režírovala rozhlasová režisérka Dita Skálová. Cyklu se účastnili s Jindřiškou Smetanovou Zdeněk Jirotka, Jaroslav Otčenášek, František Vlček, Vladimír Kalina a Ivan Osvald a další. Úspěch vyplýval se šťastné konstelace různých vyprávěčských žánrů. Cyklus byl následně vydán knižně, na gramodesce, i v částečném výběru v televizi v režii B. Zemana. V letech 1968/69 se zapojila do činnosti Svazu spisovatelů. který vedl básník [[Jaroslav Seifert]]. Spolu s manželem podepsali výzvu [[Dva tisíce slov|2000 slov]].
Po studiích na [[Gymnázium|gymnáziu]] studovala [[Obchodní akademie|obchodní akademii]]. Po [[Maturita|maturitě]] pak pracovala jako [[úřednice]]. Po [[Druhá světová válka|druhé světové]] válce byla [[Knihovník|knihovnicí]]. Od roku [[1960]] působila coby [[scenáristka]], [[Drama|dramatička]] a [[Dramaturg|dramaturgyně]], pracovala nejprve u [[Československý státní film|Československého státního filmu]] a posléze i v [[Československá televize|Československé televizi]].
 
V období [[normalizace]] byla politicky perzekvována a nesměla pracovat v médiích a nemohla ani publikovat, pracovala v různých pomocných a dělnických profesích - v zahradnictví na Petřímě, jako šatnářka, po přestěhování do Košíř jako pomocná dělnice na stavbě.
 
Po svém odchodu do [[Starobní důchod|důchodu]] v roce [[1977]] pracovala také jako [[překladatelka]], překládala z [[Polština|polštiny]], [[Angličtina|angličtiny]] a [[Ruština|ruštiny]]. Kvůli perzekuci komunistického režimu publikovala překlady pod cizími jmény: Zdenka Koutenská, Anna Nováková, Eva Králová a Eva Jelínková a rovněž pod svým dívčím jménem.[1] Na konci 80 let jí byla nabídnuta spolupráce s časopisem Domov. Vznilo 12 kauserií, které ilustroval Vladimír Renčín.
 
Po roce 1989 doplnila pro nové vydání knihy dříve vydaných povídek, zpracovala záznamy svého strýce Antonína Schenka, který pracoval jako tajemník prezitenta Masaryka. Poslední knížkou byly Pohádky z Kampy, jejichž základem byly rozhlasové pohádky ze 70. let.
 
S přibývajícím věkem a nemocemi bohužel sešlo z jejího přání napsat knihu svého života, ve které chtěla shrnout zejména impulzy, které původně použila v rozhlasových Sedmilhářích.
 
== Zajímavost ==