Elba se [[3. květen|3. května]] [[1814]] stala prvním ostrovem, na nějž se uchýlil do nuceného exilu [[Napoleon Bonaparte]] po vynucené abdikaci a podepsání [[SmlouvaFontainebleauská zsmlouva Fontainebleau(1814)|Smlouvy z Fontainebleau]]. Byl jmenován císařem ostrova, na kterém bylo vyhlášeno [[Knížectví Elba]] a měl k dispozici osobní gardu čítající 700 mužů. Vládcem ostrova však byl pouze formálně, neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě. Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem, které vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Navrhl také vlajku ostrova: bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami. Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; [[26. únor]]a [[1815]] uprchl zpět do Francie (období [[Stodenní císařství|stodenního císařství]]). Po porážce v [[bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]] byl internován podruhé, na odlehlém ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] v [[Atlantský oceán|Atlantském oceánu]].
Po [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] připadla Elba [[Toskánské velkovévodství|Toskánskému velkovévodství]]. V roce [[1860]] se pak stala součástí sjednoceného [[Itálie|Italského království]].
