Aragonská křížová výprava: Porovnání verzí

'''Aragonská křížová výprava''', část větší války zvané [[Sicilské nešpory]], byla vyhlášena papežem Martinem IV. proti aragonskému králi Petru III. Velikému v letech [[1284]] a [[1285]]. Výprava byla vyhlášena jako reakce na nedávné obsazení [[Sicílie]] Petrem III. Papež také oficiálně zbavil Petra vlády nad sicilskými pozemky, které byly součástí papežského léna: Petrův děd a jmenovec Petr II. se vzdal království jako [[Léno|léna]] svatého stolce. Papež Martin jej propůjčil [[Karel I. z Valois|Karlu I. z Valois]], synu francouzského krále.

Poté, co se Petrův mladší bratr [[Jakub II. Mallorský]] spojil s Francouzi, se konflikt brzy změnil v občanskou válku. Jakub totiž vládl [[Hrabství Roussilllon|hrabství Roussillonskémuroussillonskému]], části Katalánska mezi Francií a Aragonskou monarchií. Petr upřel Jakubovi jakožto mladšímu z obou bratří nárok na Roussillonské hrabství. Důsledkem soupeření Petra a Jakuba bylo právě vyhlášení křížové výpravy.

V roce 1284 vstoupily první francouzské armády vedené francouzským králem [[Filip III. Francouzský|Filipem III.]] a [[Karel I. z Valois|Karlem z Valois]] na území Roussilonského hrabství v počtu 16 000 jezdců, 17 000 mužů s kušemi a 100 000 pěšáků spolu se 100 loděmi ve francouzských jižních přístavech. I přes podporu Jakuba II. povstalo proti Francouzům místní obyvatelstvo. Například město [[Elne]] bylo proti dobyvatelům statečně bráněno Bastardem z Roussillonu, nelegitimním synem Nuño Sáncheze, dřívějšího [[Seznam hrabat z Roussillonu|hraběte z Roussillonu]]. Město bylo poraženo a i přes přítomnost papežských delegátů došlo k vypálení [[Katedrála v Elne|katedrály]] a masakrům obyvatelstva. Přeživší se podařilo zachránit právě Bastardovi z Roussillonu, který vyjednal konečnou kapitulaci města. Sám pak doprovázel francouzské síly jako vězeň.

[[Soubor:Setge-girona-1285.jpg|náhled|vlevo|upright=0.76|Freska z hradu Cardona zobrazuje obléhání [[Girona|Girony]] roku [[1285]], nyní se nachází v katalánskémKatalánském národním muzeu umění]]

V roce 1285 Filip III. oblehl město [[Girona]]. I přes značný odpor bylo město dobyto a Karel I. z Valois zde byl korunován králem aragonským, ovšem bez jakékoliv opravdové koruny. 28. dubna 1285 kardinál [[Jean Cholet]] korunoval Karla I. svým vlastním kardinálským biretem. Od té doby byl Karel I. nazýván „králem klobouku“.

Brzy nato se vývoj války začal obracet proti Francouzům. Francouzská flotila pod vedením admirála [[Roger z Laurie|Rogera dez LauriaLaurie]] byla zničena v bitvě u ostrova [[Les Formigues]]. Tábor Francouzů zasáhla epidemie [[úplavice]]. Onemocněl i sám král Filip III. Dědic trůnu [[Filip IV. Francouzský|Filip IV.]] zahájil jednání s Petrem III. Aragonským a snažil se zajistit královské rodině volný průchod přes [[Pyreneje]]. Jednání byla úspěšná a královská rodina se vrátila do Francie. Vojsko Francouzů, na které se dohoda nevztahovala, bylo zdecimováno aragonskými oddíly v bitvě v průsmyku [[Col de Panissars]]. Filip III. zemřel v Perpignanu[[Perpignan]]u, sídlu Jakuba II. Mallorského. Petr III. Aragonský jej nepřežil o mnoho déle.

[[Soubor:Pedro III el Grande en el collado de las Panizas.jpg|náhled|vlevo|upright=0.76|Petr III. během bitvy v průsmyku Col de Panissars, malba Mariano Barbasán Lagueruela ([[1891]])]]

Historik H. J. Chaytor popisuje Aragonskou křížovou výpravu jako „snad nejvíce nespravedlivý, zbytečný a katastrofální podnik capetovské monarchie“. W. C. Jordan ji dává za vinu postoji mladého Filipa k papežovu vměšování do francouzské zahraniční politiky. Dopad křížové výpravy na Francii byl mírný, ale [[Mallorské království|Mallorka]] přišla o svou samostatnost. Petrův syn [[Alfons III. Aragonský|Alfonso III.]] anektoval v následujících letech [[Mallorca|Mallorku]], [[Ibiza|Ibizu]] a [[Menorca|Menorcu]]. V roce 1295 vrátila [[smlouva z Agnani]] ostrovy zpět pod vládu [[Jakub II. Aragonský|Jakuba II.]] a [[Smlouva z Tarasconu|smlouva Tarasconská]] z roku 1291 oficiálně navrátila Aragon do rukou Alfonse III. a zrušila církevní klatbu.