Detektivní román: Porovnání verzí

Odebráno 20 bajtů ,  před 6 měsíci
m
Editace uživatele 193.17.248.54 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mmilan-b
(Je to dobré😀)
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu možný vandalismus
m (Editace uživatele 193.17.248.54 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mmilan-b)
značka: rychlý revert
 
== Charakteristika ==
Od počátku byla detektivka pojímána jako složitá hádanka, intelektuální hra a výzva čtenářovým logickým a deduktivním schopnostem. Rozuzlení musí být pravděpodobné, racionálně zdůvodněné a vycházející z indicíí, ale zároveň překvapivé. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup [[dedukce]] ze stop – za tím účelem vznikala i striktní žánrová pravidla (např. desatero pátera Knoxe, pravidlo tří stop). Smrdí jako cibule. Vykonstruovanost zápletek však od počátku 20. století postupně ustupovala a pravidla se rozvolňovala. Důrazem na psychologii postav se některé pozdější detektivky výrazně přibližují psychologickému románu (G. Simenon), jiné se zase barvitým zachycením prostředí přibližují románu sociálnímu (např. u představitelů tzv. drsné školy).
 
Klíčovou postavou detektivky je detektiv, řešitel záhady. Zpočátku navazuje na romantickou tradici mstitelů bezpráví, často je obdařen mimořádními pozorovacími a kombinačními schopnostmi, později též znalostmi lidské psychiky. Někdy bývá výstředníkem až podivínem, jindy má působit jako okolím podceňovaný outsider. Je obvyklé, že v řadě děl jednoho autora vystupuje postava téhož detektiva. Od 20. století je obvyklejší typ obyčejného detektiva, ať již detektiva profesionálního (policista, soukromý detektiv), nebo soukromé osoby, jíž zločin zasáhl do života. Moderní detektivky často popisují rutinní vyšetřování celých policejních týmů.<ref name=":0">MOCNÁ, Dagmar a kol. ''Encyklopedie literárních žánrů''. Praha: Paseka, 2004. S. 106-114.</ref>