František Čáda: Porovnání verzí

}}</ref> a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po [[Únor 1948|komunistickém převratu]] však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|brněnské filozofické fakultě]], a útočiště nakonec našel až v komisi pro soupis a studium rukopisů [[Československá akademie věd|Československé akademie věd]], kde spolupracoval s profesorem římského práva [[Miroslav Boháček|Miroslavem Boháčkem]]. V roce 1965 prozkoumal v [[Kroměřížská arcibiskupská zámecká knihovna|zámecké knihovně]] [[Arcibiskupský zámek Kroměříž|kroměřížského zámku]] jednu z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích ''[[Kroměřížský sakramentář]]''. Stať o něm napsal spolu s kolegou muzikologem profesorem Františkem Pokorným.<ref>ČÁDA, František; POKORNÝ, František. Sacramentum Cremsiriense. Studie o rukopisech. 1965, roč. 4, s. 29–48.</ref> Po zbytek produktivního života se tak věnoval [[kodikologie|kodikologii]].<ref>{{Citace periodika