Říše Ming: Porovnání verzí

V 16. století ekonomiku mingské Číny [[Stimulace|stimuloval]] obchod s [[Portugalsko|Portugalci]], [[Španělské kolonie|Španěly]] a [[Nizozemsko|Nizozemci]]. Čína se zapojila do globální výměny zboží, rostlin, zvířat a potravin (nazývané [[kolumbovská výměna]]) v roli centra světové ekonomiky. Vývoz zboží do [[Evropa|Evropy]] a [[Japonsko|Japonska]] přinesl Číně značné množství stříbra, které v roli všeobecného platidla nahradilo měděné a papírové peníze. V posledních desetiletích mingské vlády se přítok stříbra do Číny výrazně snížil a poklesla i zemědělská produkce kvůli nástupu [[Malá doba ledová|malé doby ledové]], přírodních katastrof a epidemií. Zároveň se od druhé poloviny 16. století ve státním aparátu projevily příznaky rozkladu a k počátku 17. století už byl zcela prosáklý korupcí. Císaři se málo zajímali o politiku a nejvyšší moc byla v rukách jejich početného okolí (příbuzných, [[Eunuchové v Číně||eunuchů]] a vysokých úředníků). Krize zasáhla také vztahy na vesnici: po úplné privatizaci pozemků činovníky vládního aparátu státní sektor prakticky zmizel. Pokles životní úrovně obyvatelstva a autority vlády vedl povstalce jako byl [[Li C’-čcheng]] k odmítnutí legitimity dynastie.