Wikipedista:Bombonek/Pařížská komuna

Barikády v ulicích Paříže, 18. březen 1871

Pařížská komuna byla socialistická vláda, která vládla Paříži od 18. března (formálnější od 26. března ) do 28. května 1871 .

Pařížská komuna byla jen lokální vláda ( "commune" francouzsky znamená obec, čili nejmenší správní jednotku, nebo obecní radu), která měla v Paříži moc dva měsíce na jaře roku 1871. Ale podmínky za nichž vznikala, její kontroverzní dekrety a tragický konec z ní udělali známou a důležitou politickou epizodu.

Předehra

Po prohrách v prusko-francouzské válce byl císař Napoleon III. svržen a 4. září 1870 byla vyhlášena Třetí francouzská republika, válka však pokračovala. Nová "Vláda národní obrany"p v čele s Adolphe Thiers byla nepopulární, protože kapitulovala Němcům ve Versailles 28. ledna 1871, zastavila výplatu žoldu Národní garde (lidové milice vytvořené během fr. Revoluce, potom rozpuštěné a naposledy vytvořené roku 1831), znovu zavedla exekuce nájemného, zrušila odklad plateb splatných závazků a podobně. Paříž byl navíc v té době baštou různých revolučně naladěných politických skupin, od anarchistů, raných marxistů až po tzv. neojakobínov a stále častěji se ozývaly hlasy na radikální sociální reformy. Např. známý novinář Jules Vallès už na začátku ledna 1871 vydal prohlášení, v němž otevřeně vyzýval k vytvoření komuny.

Komuna

Napjatá situace se vyostřila 18. března, kdy se vládní jednotky pokusili zmocnit dělostřelectva Národní gardy. Národní garda se však vzbouřila a za podpory velké části občanů Paříže zatlačila vládní vojska do Versailles, kam se spolu s nimi přemístila i Thiersova vláda. V Paříži moc převzal Ústřední výbor Národní gardy. Obdobné vlády v té době vznikaly iv jiných francouzských městech, jako např. v Lyonu či Grenoblu, ale byly rychle potlačeny.

26. března se konaly volby do tzv. Rady Komuny (zákonodárného a výkonného orgánu) a po nich byla 28. března Pařížská komuna definitivně vyhlášena. Podporovala ji i pařížská sekce První internacionály, odbory a zvláštní ženský svaz na obranu Paříže. Rada Komuny měla celkově 85 členy a skládala se především z dělníků a maloburžoazie. Mezi její hlavní představitele patřily např. právník Théophile Ferré, novinář Louis Charles Delescluze či bývalý plukovník francouzské armády Louis Rossel . Mezi další významné komunardů patřily např. i malíř Gustave Courbet, známé feministické aktivistky Nathalia Lemelová a Louise Michelová, zda geograf Eliseo Reclus .

Hlavní opatření vyhlášené Radou Komuny byly:

Soubor:Paris-commune.jpg

Mapka znázorňující postupné dobývání Pařížské Komuny

• zrušení stálé armády a policie a zavedení všeobecného ozbrojení lidu (29. března) tak proti Němcům stojícím před branami Paříže, jakož i proti francouzským "kontrarevolučním" silám
• předání podniků opuštěných majiteli dělnickým družstvům
• zákaz noční práce
• odpuštění nájemného na 9 měsíců
• bezúročné prodloužení obchodních směnek na tři roky
• odloučení státu od církve
• zavedení bezplatné školní docházky, založení prvních odborných škol ve Francii

Thiersova vláda se spojila s německými vojsky, nahuckala část rolníků a venkovské maloburžoazie proti Pařížské komuně as jejich pomocí se rozhodla Paříž dobýt zpět. Už na začátku dubna se vládnímu vojsku podařilo obsadit některé okrajové čtvrti Paříže a po dlouhém obléhání se jim 21. května podařilo vstoupit do západní části města, kterou poměrně rychle obsadili. Ve východních, převážně chudých dělnických čtvrtích města však narazili na urputný odpor komunardů. Začal se tzv. Krvavý týden (francouzsky La semaine sanglante), během kterého docházelo k těžkým pouličním bojem, které skončily až podvečer 28. května, kdy vojáci dobyli poslední barikádu na ulici Rue Ramponeau v čtvrti Belleville . Během dobývání města docházelo k mnohým násilnostem, armáda hromadně a bez soudu zajaté komunardů popravováni. V zoufalé situaci, kdy Thiers odmítl jakékoliv nabídky na vyjednávání, dal 24. května Théophile Ferré popravit arcibiskupa Georgese Darboya a dalších pěti postavených zástupců města, jejichž dosud komunardi drželi jako rukojmí. Nakonec byl Ferré spolu s mnoha dalšími představiteli Komuny zajat a popraven, mnozí další zahynuli na barikádách při obraně města (např. L. Ch. Delescluze). Celkem bylo během bojů a po nich zavražděno přes 30 000 komunardů, desetitisíce dalších bylo deportováno nebo uvězněno. V této souvislosti se stala známá i tzv. Stěna komunardů (fr. Mur des Fédérés) na Hřbitov Père-Lachaise, při které bylo 28. května popraveno 147 posledních obránců komuny.

I když tehdejší První internacionála v Pařížské komuně viděla první revoluční pokus, při kterém převzala moc pracující třída, nečiní anarchisté a autoritářské komunisté (tehdy spolu tvořily internacionálu) stejné závěry. Anarchisté ji vykládají jako pokus o uvedení anarchistických zásad do praxe . Naopak komunisté Karl Marx, Friedrich Engels a Lenin se komuně jako podle nich "první diktatuře proletariátu" vydatně věnovali ve svých dílech.

Reference

• odkaz=|třída=noviewer|24x24pixelů|Spolupracuj na Commons Commons ponúka multimediálne súbory na tému Parížska komúna (1871)

[[Kategorie:Revoluce]] [[Kategorie:Anarchismus]] [[Kategorie:Komunismus]] [[Kategorie:Dějiny Francie]]