Verze z 7. 2. 2019, 16:02 editovat DvorapaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 424 259 editací m Robot: nahrazení kategorie Rakety za Kategorie:Raketové zbraně; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 28. 2. 2020, 20:40 editovat zrušit editaci Sněhurka5 (diskuse \| příspěvky) 458 editací m Drobná editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 58: Raketa byla třístupňová. První stupeň byl převzat z rakety [[Redstone]] a jeho nádrže byly prodlouženy o 2,4 metru. Byl vybaven jedním motorem [[Rocketdyne]] [[A-7]], jež spaloval v té době novou směs tvořenou ze 60% [[Asymetrický dimethylhydrazin\|asymetrickým dimethylhydrazinem]] a 40% [[diethylentriamin]]em, zvanou hydyn. Hydyn byl silně korozivní a toxický (stejně jako hydrazin), ale jeho výhodou bylo samovolné vzplanutí při kontaktu s kapalným kyslíkem, tudíž nebyly problémy se zážehem, jako v případě prvních raket Atlas. Další předností byla jeho čistota, ostatní paliva absorbovala vodu a další nečistoty ze vzduchu, ale hydyn pojal pouze malé množství oxidu uhličitého a kyslíku. Jeho cena byla dost vysoká, v cenách roku 1956 vycházel jeden kilogram na 0,8 dolaru, zatím co kilogram RP-1 (kerosenu) tehdy stál 0,05 dolaru. Druhý a třetí stupeň byly tvořeny zmenšenými [[Raketový motor na tuhé pohonné látky\|raketami na tuhé pohonné látky]] [[MGM-29 Sergeant]], někdy bývají označovány ''Baby Sergeant''. Rakety byly uloženy v kruhových objímkách a zvenčí byly kryty kuželovitým krytem. Druhý stupeň byl sestaven z jedenácti raket a třetí ze tří. [[Raketa]] postrádala jakýkoli naváděcí systém horních stupňů, proto bylo využito stabilizace [[rotace\|rotací]]. K roztočení sloužil [[elektromotor]] uložený v prvním stupni, který roztáčel druhý a třetí stupeň, jež byly uloženy v [[Kuličkové ložisko\|kuličkových ložiscích]]. [[Otáčky za minutu\|Rychlost rotace]] se pohybovala mezi 450-750 ot/min a byla předem naprogramovaná, systém tak nedokázal reagovat na aktuální vibrace nosiče. Roztáčení vyšších stupňů se odehrávalo ještě před startem. Řízení prvního stupně obstarával gyroskopický autopilot, který ovládal ~~atmosferická~~atmosférická směrová křidélka i křidélka na výstupu plynů z trysky. Jako startovací rampa byla použita jednoduchá ocelová deska. Po startu se raketa postupně navedla na dráhu se sklonem 40° k horizontále. V čase 155-157 sekund, po dohoření prvního stupně, byly odpáleny výbušné šrouby, které oddělily vyprázdněnou část prvního stupně s nádržemi a motorem, zatím co přístrojová sekce prvního stupně a vyšší stupně pokračovaly v letu. Pomocí čtyř křidélek u paty přístrojové sekce byl zbytek rakety naveden do horizontálního letu a po 250 sekundách byl radiovým signálem z pozemního střediska vydán pokyn k oddělení přístrojové sekce a zážehu druhého stupně. Třetí stupeň pak vynesl náklad na vrchol dráhy ([[Apsida (astronomie)\|apogeum]]). [[Soubor:Jupiter c rs40.jpg\|náhled\|vlevo\|Jupiter-C připraven k testu vrchního krytu pro vstup do atmosféry]] Řádek 66: === Přehled letů === * [[20. září]] [[1956]] – ~~Nafunkční~~Nefunkční 4. stupeň a maketa satelitu, hmotnost ~14 kg, apogeum 1100 km, rychlost při návratu 7 km/s * [[15. květen]] [[1957]] – Test ablativně chlazené makety bojové hlavice, apogeum 560 km * [[8. srpen]] [[1957]] – Test ablativně chlazené makety bojové hlavice, apogeum 460 km

Jupiter-C: Porovnání verzí