Jazyk (lingvistika): Porovnání verzí

Odhadovaný počet jazyků na světě kolísá mezi pěti a sedmi tisíci. V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a [[nářečí|dialektem]]; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách či stanovených kritériích. Akademikové se shodují, že do konce tohoto století vymizí na padesát až devadesát procent současných živých jazyků.{{doplňte<ref zdroj}}name=":0" />

Mluvený jazyk má ale i své limity, které naopak nemusí mít [[znakový jazyk]].<ref>https://phys.org/news/2018-11-language-reveals-hidden-logical-limitations.html - Sign language reveals the hidden logical structure, and limitations, of spoken language</ref>

Přirozené jazyky jsou mluveny, znakovány nebo [[Písmo|psány]], ale všechny jazyky mohou být zaznamenány jako [[Zvuk|audio]] <nowiki/>záznam, video nebo taktilní záznam [[Braillovo písmo|Braillovým]] písmem. Toto je dáno modální nezávislostí (způsobu předání samotného sdělení). Z perspektivy filosofie může být jazyk definován několika způsoby: 1. kognitivní schopnost učit se a požívat komplexní systémy komunikace, 2. jako médium k popsání zákonů, na základě kterých tyto systémy fungují, 3. souhrn výpovědí, které mohou být vypovězeny na základě těchto zákonů.

Jazyk je kód či [[šifra]] sloužící ke komunikaci a přenosu sdělení; na rozdíl však od jazyků umělých, které slouží například k programování, je lidský jazyk přirozeně vzniklý a dynamicky se vyvíjející. Rozdíl mezi přirozenými a umělými jazyky je především fakt, že formální (umělé) jazyky jsou pouze [[systém]]y [[Znak (lingvistika)|znaků]] ke kódování a dekódování sdělení, naproti tomu přirozené jazyky plní řadu dalších úloh, např. společenskou. Tento článek především pojednává o přirozeném lidském jazyce tak, jak ho studuje obor [[lingvistika]].

Během [[Osvícenství|osvícenských]] debat o původu člověka bylo velmi módní polemizovat též o původu jazyka. Myslitelé jako [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]] a [[Johann Gottfried Herder|Herder]] prosazovali názor o původu jazyka z [[Emoce|emocí]] a instinktivní potřeběpotřeby se vyjadřovat a jde tedy o jev blízký [[Hudba|hudbě]] nebo [[Poezie|poezii]]. Naproti tomu racionalisté, jmenovitě [[Immanuel Kant|Kant]] nebo [[René Descartes|Descartes]], viděli zdroj v racionálním uvažování a pragmatické potřebě komunikace. Na přelomu dvacátého století začali badatelé jako [[Ludwig Wittgenstein|Wittgenstein]] zjišťovat, jakou roli hraje jazyk při běžném prožívání světa. Zda jazyk reflektuje objektivní skutečnost světa nebo jestli je tím médiem, kterým chápeme svět. Tyto úvahy vedly k přehodnocení otázek tehdejší filosofie na otázky lingvistické. 

Základní dělení jazyků je na formální a neformální. [[Formální jazyk|Formální jazyky]] jsou umělé jazyky ([[matematika]], formální logiky, počítačové jazyky), které se vyznačují tím, že interpretace jejich jazykových konstruktů má nulovou vnitřní (vnitropsychickou) [[vágnost]] (neurčitost, mlhavost, rozmazanost)<ref> RUSSELL Bertrand.: Vagueness In: The Australasian Journal of Psychology and Philosophy 1, June 1923, pp. 84--92. </ref>, tedy, že je [[exaktní]]. Jinými slovy, každý vědoucí člověk naprosto přesně, bez jakýchkoli pochyb ví, co znamenají, tedy jaký mají význam. Jinak řečeno, znamená to, že v rámci dané vědecké komunity je [[sémantický diferenciál]]<ref> Osgood C. E, Suci G., Tannenbaum P.: The Measurement of Meaning. Urbana, Illinois, University of Illinois Press, 1957 </ref> jejich významu nulový. Formální jazyky jsou tak součástí exaktního světa, a mohou reprezentovat (vypovídat o, popisovat) pouze entity exaktního světa. Znalosti o reálném světě mohou reprezentovat pouze prostřednictvím veličin, které mají tu vlastnost, že jsou měřitelnou elementární součástí světa reálného (sondami do něho, či jeho zástupci), i součástí světa exaktního (mají exaktní interpretaci), a tak tvoří most mezi oběma světy. [[Poznání]] uskutečněné s použitím veličin nazýváme umělé (exaktní Newtonovo) a poskytuje znalosti s nulovou vnitřní vágností viz [[věda]]. I formální jazyky musí (z mnoha důvodů) být schopny reprezentovat informaci s vágností. Jelikož vnitřní vágnost to být nemůže (nesmí), může to být pouze jazykově uchopitelná nejistota (vnější vágnost), a pro ten účel je k dispozici (jazykové rozšíření o) popis [[fuzzy]] nebo stochastickými hodnotami veličin, a fuzzy či stochastickými vztahy mezi veličinami. Takové rozšíření rozšiřuje aplikovatelnost jazyka - jeho vyjadřovací sílu. Ilustrací může třeba být rozšíření Turingova stroje na stochastický [[Turingův stroj]], a porovnání vyjadřovací síly jazyků jimi generovaných. Pro jiné se nabízí porovnání působnosti jazyků deterministické a stochastické fyziky. Princip je ten, že připustíme-li více nejistoty, můžeme se dovědět (viz [[poznání]], [[věda]]), a tak i jazykově reprezentovat (tedy i sdělovat) více.

Je třeba poznamenat, že neformálním (přirozeným) jazykem lze vyjadřovat i jména entit exaktního světa, např. jména herních karet a operací nad nimi (jsou dány pravidly hry), jména šachových figur a operací nad nimi, jména matematických objektů a operací nad nimi, např. derivace dráhy podle času, jména čísel, apod. Platí to v okruhu lidí, kde význam oněch entit exaktního světa každý z jedinců exaktně (tedy bez jakýchkoli pochyb) zná. V tomto případě nastává výjimečná situace, kdy konstrukty přirozeného jazyka ztrácejí svoji přirozenou vágnost, subjektivitu a emocionalitu a dostávají tak exaktní význam. Je to tím, že odkazují k exaktním entitám. Nezískávají však vyjadřovací sílu formálního jazyka, který obvykle umožňuje (obsahuje nástroje pro) formální inferenci (odvozování), kdy je možno pouze na základě syntaktické složky (formy) odvodit nové jazykové konstrukty, jež mohou mít nový informační význam, viz [[Exaktní věda]], tam Příklad inference ve formálním systému.

Souvislost mezi reálným světem, jeho poznáním, poznáním vytvořeným vnitropsychickým kognitivním (znalostním) modelem a sdělením o poznaném, graficky znázorňuje trojúhelník uvedený v obr. 1. Říká se mu sémantický či sémiotický, podle toho, na co se při výkladu klade důraz. Najdeme ho v mnoha modifikacích a pod jmény mnohých autorů, např. Fregeho, Ogden – -Richardsův a další. Podstava trojúhelníka nezobrazuje žádný vztah, neboť veškeré vztahy jsou zprostředkovány lidskou psýchou umístěnou v trojúhelníku na jeho horním vrcholu. Pokud by podstava měla zobrazovat nějaký vztah, musel by zde být další lidský aktér a to není. Někdy se do vztahů v trojúhelníku omylem vkládá vnější pozorovatel (další aktér), a vniká dojem, že podstava nějaký vztah zobrazuje. Vnější pozorovatel se na trojúhelník dívá, neúčinkuje v něm, jeho pohledem, ani jeho přemýšlením nad vztahy v trojúhelníku, se v trojúhelníku nic nemění.

Jedna z definicídefinic vidí jazyk primárně jako proprietu lidské mysli, která umožňuje lidem komunikaci: naučit se jazyk a produkovat a chápat výpovědi. Tato definice směřuje přímo k&nbsp;univerzalitě jazyka, který je společný všem lidem. Zasahuje také biologickou bázi, tedy unikátní vývoj lidského mozku. Zástupci teorie o tom, že [[akvizice]] jazyka je [[Imanence|imanentní]] lidem, podpírají svá tvrzení o fakt, že kognitivně normální děti se jazyk naučí bez jakýchkoliv formálních instrukcí. Jazyky mohou dokonce vzniknout i spontánně na takovýchto místech, kde spolu žijí lidé mluvící různými jazyky, většinou dvěma a více, kteří spolu navzájem potřebují komunikovat; takto vzniklým jazykům se říká také [[Kreolština|kreolské]]. Tyto náhledy, které mohou být sledovány až k filosofům Kantovi a Descartesovi, chápou jazyk jako niterně imanentní člověku; promítají se též v&nbsp;[[Noam Chomsky|Chomského]] teorii univerzální gramatiky. Tyto definice jsou často uplatňovány při studiu jazyka v&nbsp;[[Kognitivní věda|kognitivně]] vědeckém rámci a v&nbsp;[[Neurolingvistika|neurolingvistice]]. Tuto filosofii ale nesdílejí všichni jazykovědci. Jazyk může být také považován za [[sociální konstruktivismus|sociální konstrukt]].<ref>http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4059809,00.html - Language as a social construct</ref>

Jiná definice vidí jazyk jako [[Formalismus|formální]] [[systém]] [[Znak (lingvistika)|znaků]] zpravovaný [[Gramatika|gramatickými]] pravidly pro formulaci a přenos sdělení. Tato definice popisuje jazyk jako uzavřený [[Struktura|strukturovaný]] systém znaků sestávajících ze dvou částí, tedy ''označujícího'' (označení, slovo např. stůl) a ''označovaného'' (entita, ke které se výraz vztahuje, např. stůl jako obraz v mysli, koncept stolu, který se nám vybaví). Tento strukturní pohled na jazyk je odkazem Ferdinanda de Saussura, jeho dílo zůstává podmětnépodnětné dodnes.

[[Pragmatika|Nejpragmatičtější]] z definic vážící se k jazyku je patrně ta směřující k sociální (společenské) funkci. Ta vidí jazyk jako komunikační systém, který umožňuje lidem vyměňovat verbální nebo znakové výpovědi. Jako prostředek k vyjádření se a ovlivňovatovlivňování tak svésvého okolí nebo jednoduše k zábavě. Funkční teorie gramatiky vysvětlují gramatické struktury jejich komunikativní funkčností a chápou gramatickou strukturu jazyka jako výsledek adaptivního procesu, kterému byla gramatika “ušita na míru“, aby sloužila komunikativním potřebám jeho uživatelůmuživatelů.

Lidský jazyk vznikl před [[Řádová velikost|řádově]] sto tisíci lety.<ref>http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3338724/ - Dating the Origin of Language Using Phonemic Diversity</ref> Experimenty ukazují, že gramatika není vrozená, ale získává se rychle v útlém dětství.<ref>https://medicalxpress.com/news/2017-04-language-acquisition.html - Study analyzes what 'a' and 'the' tell us about language acquisition</ref> Jazyku se člověk učí již v prenatálním období.<ref>https://medicalxpress.com/news/2017-07-language-womb.html - Study shows language development starts in the womb</ref> Jazyk se mohl technicky [[koevoluce|spoluvyvíjet]] s výrobou [[nástroj]]ů.<ref>http://www.nature.com/ncomms/2015/150113/ncomms7029/full/ncomms7029.html - Experimental evidence for the co-evolution of hominin tool-making teaching and language</ref> Gramatika a slovní zásoba se vyvíjejí různě rychle a různým způsobem.<ref>https://phys.org/news/2017-10-myth-language-history-languages.html - The 'myth' of language history: Languages do not share a single history</ref> S růstem velikosti skupiny mluvčích se jazyk zjednodušje.<ref>https://phys.org/news/2019-07-size-people-language.html - Community size matters when people create a new language</ref> Ovšem k počítání není jazyka třeba.<ref>http://phys.org/news/2016-04-humans-animals-quantities-language.html - Researchers show humans and other animals can understand quantities, even without language</ref> Obecněji není jazyka třeba ani ke schopnosti [[rozum|uvažování]].<ref>https://medicalxpress.com/news/2018-03-infants-language-ability.html - Study with infants suggests language not necessary for reasoning ability</ref> Jisté aspekty jazyka také částečně souvisejí s parametry prostředí jako například [[vlhkost vzduchu]].<ref>http://www.scienceworld.cz/clovek/lidske-jazyky-zaviseji-na-klimatu/ - Lidské jazyky závisejí na klimatu</ref> Různé jazyky a písma však umožňují určovat význam ze zapsaného stejnou rychlostí.<ref>http://medicalxpress.com/news/2016-02-written-languages-equally-efficient-conveying.html - Study suggests different written languages are equally efficient at conveying meaning</ref> Počet živých jazyků se odhaduje na necelých 7&nbsp;000 a do konce 21. století jich pravděpodobně polovina zanikne.<ref name=":0">http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/polovina-jazyku-ve-svete-zanikne-do-konce-stoleti/r~i:article:508158/ - Polovina jazyků ve světě zanikne do konce století</ref>