Osmanská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m image |
m dopl. |
||
Řádek 306:
== Vláda ==
[[File:Jean Baptiste Vanmour - Dinner at the Palace in Honour of an Ambassador - Google Art Project.jpg|thumb|Ambasadoři v [[Palác Topkapi|paláci Topkapi]]]]
Před reformami v 19. a [[20. století]] byla státní organizace Osmanské říše systémem se dvěma hlavními dimenzemi: vojenskou správou a civilní správou. [[Sultán]] měl v systému nejvyšší postavení. Civilní systém byl založen na místních správních celcích odpovídajících charakteristikám regionu. Stát měl kontrolu nad klérem. Některé předislámské turecké tradice, které přežily přijetí správních a právních postupů od islámského Íránu, zůstaly nadále v osmanských administrativních kruzích významné.{{sfn|Itzkowitz|1980|p = 38}} Podle osmanského chápání měla být hlavní odpovědnost státu hájit a rozšiřovat území muslimů a zajistit bezpečnost a harmonii uvnitř svých hranic v překlenujícím kontextu ortodoxní islámské praxe a suverenity dle dynastií.<ref name="Kapucu">{{cite book|author1=Naim Kapucu|author2=Hamit Palabiyik|title=Turkish Public Administration: From Tradition to the Modern Age|url=https://books.google.com/books?id=DWceNjwTggUC&pg=PA77|accessdate=11 February 2013|year=2008|publisher=USAK Books|isbn=978-605-4030-01-9|page=77}}</ref>
Řádek 359 ⟶ 360:
[[Turečtina]] ve své osmanské variantě byla vojenským jazykem i jazykem státní správy již od raných dob říše. Osmanská ústava z roku [[1876]] oficiálně upevnila úřední status turečtiny<ref>{{cite journal|title=The Ottoman Constitution, promulgated the 7th Zilbridge, 1293 (11/23 December, 1876)|journal=The American Journal of International Law|year=1908|volume=2|issue=4|page=376|jstor=2212668}}</ref>
=== Náboženství ===
V osmanském císařském systému panovala hegemonická muslimská moc nad nemuslimskými obyvateli.
Až do druhé poloviny [[15. století]] měla říše [[Křesťanství|křesťanskou]] většinu obyvatel pod vládou muslimské menšiny.<ref name="Benton 109-110">{{cite book|last=Benton|first=Lauren|title=Law and Colonial Cultures: Legal Regimes in World History, 1400–1900|url=https://books.google.com/books?id=rZtjR9JnwYwC&pg=109|accessdate=11 February 2013|date=3 December 2001|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-00926-3|pages=109–10}}</ref> Na konci 19. století začala nemuslimská populace v říši značně klesat, a to nejen kvůli odtržení mnoha území, ale také kvůli migraci.<ref name="emigrnonm"/> Podíl muslimů ve 20. letech 19. století činil 60%, postupně stoupal na 69% v 70. letech 19. století a v 90. letech 19. století vzrostl na 76%.<ref name="emigrnonm"/> Do roku 1914 bylo pouze 19,1% populace říše nemuslimských, většinou tvořeno [[Židé|Židy]] a křesťany, [[Asyřané|Asyřany]] a [[Arméni|Armény]].<ref name="emigrnonm">{{cite journal |last1=Içduygu |first1=Ahmet |last2=Toktas |first2=Şule |last3=Ali Soner |first3=B. |title=The politics of population in a nation-building process: emigration of non-Muslims from Turkey |journal=Ethnic and Racial Studies |date=1 February 2008 |volume=31 |issue=2 |pages=358–89 |doi=10.1080/01419870701491937|hdl=11729/308 }}</ref>
==== Islám ====
[[File:Tile with Calligraphy.JPG|thumb|[[Kaligrafie]] zobrazující jméno Boha, Mohameda a první [[Chalífát|chalífy]], cca 1727<ref>{{cite web|url=https://collections.vam.ac.uk/item/O106609/tile/ |title=Tile |publisher=Victoria & Albert Museum |date=25 August 2009 |accessdate=26 August 2010}}</ref>]]
[[Turkické národy]] před přijetím [[islám]]u praktikovaly různé druhy [[Šamanismus|šamanismu]]. [[Abbásovský chalífát|Abbásovský]] vliv byl ve [[střední Asie|střední Asii]] zajištěn muslimským dobytím [[Transoxanie]]. Mnoho různých turkických kmenů - včetně [[Oghuzové|Oghuzů]], kteří byli předci [[Seldžucká dynastie|Seldžuků]] i [[Osmanská dynastie|Osmanů]] - postupně konvertovalo na islám a toto náboženství počátkem [[11. století]] přivlekli do [[Anatolie]]. Od založení Osmanské říše Osmané následovali ''maturidismus'' (islámská škola teologie) a [[hanífovský mazhab]] (islámská právní škola).<ref>[https://books.google.com/books?id=4BXsV0_qhs4C&pg=PA104&lpg#v Change And Essence: Dialectical Relations Between Change And Continuity in the Turkish Inrtellectual Traditions] Cultural Heritage and Contemporary Change. Series IIA, Islam, V. 18, p.104-105</ref><ref>[http://www.mei.edu/content/map/salafism-infiltrates-turkish-religious-discourse Middle East Institute: "Salafism Infiltrates Turkish Religious Discourse" By Andrew Hammond - Middle East Policy Fellow - European Council on Foreign Relations] July 22, 2015</ref><ref>[http://nationalinterest.org/feature/turkeys-200-year-war-against-isis-13412 The National Interest: "Turkey's 200-Year War against 'ISIS'" by Selim Koru] July 24, 2015</ref>
Muslimské sekty považované za kacířské, jako [[drúzové]], [[ismá'ílíja]], [[alevité]] a [[alavité (sekta)|alavité]], byly řazeny za Židy a křesťany.<ref>{{cite news|title=Why there is more to Syria conflict than sectarianism|url=https://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-22770219|work=BBC News|accessdate=5 June 2013}}</ref> V roce 1514 nařídil sultán [[Selim I.]] masakr 40 000 anatolských alevitů (''Kyzylbašů''), které považoval za [[Pátá kolona|pátou kolonu]] rivala - [[Safíovská říše|Safíovské říše]]. Selim byl také zodpovědný za bezprecedentní a rychlou expanzi Osmanské říše na [[Blízký východ]], zejména díky dobytí celého egyptského [[Mamlúcký sultanát|Mamlúckého sultanátu]]. Tímto dobýváním Selim dále upevnil osmanské tvrzení, že je islámským chalífou, ačkoli se osmanští sultáni považovali ze chalífy od [[14. století]] počínaje [[Murad I.|Muradem I.]] (vládl 1362 až 1389).<ref name="Lambton">{{cite book |last1=Lambton |first1=Ann |author-link1=Ann Lambton |last2=Lewis |first2=Bernard |author-link2=Bernard Lewis |title=The Cambridge History of Islam: The Indian sub-continent, South-East Asia, Africa and the Muslim west |volume=2 |url=https://books.google.com/books?id=4AuJvd2Tyt8C |page=320 |publisher=Cambridge University Press |year=1995 |isbn=978-0-521-22310-2|access-date=}}</ref> Titul chalífy si osmanští sultáni drželi po zbytek funkčního období úřadu, které skončilo jeho zrušením 3. března 1924 Velkým národním shromážděním Turecka a exilem posledního chalífy [[Abdulmecid II.|Abdulmecida II.]] do [[Francie]].
==== Křesťanství a Judaismus ====
V Osmanské říši byli křesťanům v souladu s muslimským systémem [[dhimmi]] zaručeny omezené svobody (například právo na bohoslužby). Kromě různých jiných zákonných omezení jim bylo zakázáno nosit zbraně nebo jezdit na koni, jejich domy nemohly překrývat ty muslimské.<ref>{{cite book|last=Akçam|first=Taner|title=A shameful act: the Armenian genocide and the question of Turkish responsibility|year=2006|publisher=Metropolitan Books|location=New York|isbn=978-0-8050-7932-6|page=[https://archive.org/details/shamefulactarmen00ak/page/24 24]|authorlink=Taner Akçam|title-link=A shameful act: the Armenian genocide and the question of Turkish responsibility}}</ref> Mnoho křesťanů a Židů konvertovalo za účelem zajištění plného postavení ve společnosti. Většina však nadále praktikovala svá stará náboženství bez omezení.<ref>{{cite web|url=http://global.britannica.com/EBchecked/topic/434996/Ottoman-Empire/44379/Institutional-evolution#ref482041|title=Ottoman Empire|encyclopedia=Encyclopædia Britannica}}</ref>
Podle systému millet byli nemuslimové považováni za předmět Říše, ale nepodléhali muslimské víře ani muslimskému zákonu. Například ortodoxní millet stále podléhal [[Corpus iuris civilis|Justiniánově zákoníku]], který v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] platil 900 let. Největší skupině nemuslimských obyvatel (nebo dhimmi) islámského osmanského státu, pravoslavnému milletu, byla udělena řada zvláštních privilegií v oblasti politiky a obchodu a museli platit vyšší daně než muslimské subjekty.<ref>{{cite journal|url=http://www.loyno.edu/history/journal/1998-9/Krummerich.htm |archiveurl=https://web.archive.org/web/20090610014150/http://www.loyno.edu/history/journal/1998-9/Krummerich.htm |archivedate=10 June 2009 |title=The Divinely-Protected, Well-Flourishing Domain: The Establishment of the Ottoman System in the Balkan Peninsula |first=Sean |last=Krummerich |journal=The Student Historical Journal |volume=30 |year=1998–99 |publisher=Loyola University New Orleans |accessdate=11 February 2013 |url-status=dead |df= }}</ref><ref>{{cite web |url=http://www.globaled.org/nyworld/materials/ottoman/turkish.html |archive-url=https://web.archive.org/web/20010320091629/http://globaled.org/nyworld/materials/ottoman/turkish.html |url-status=dead |archive-date=20 March 2001 |title=Turkish Toleration |publisher=The American Forum for Global Education |accessdate=11 February 2013 }}</ref> Vyběr těchto daní ([[džizja]]) často provázelo špatné zacházení a krutosti.
Podobné millety byly zřízeny pro osmanskou židovskou komunitu, která byla pod vedením osmanského hlavního rabína; arménské apoštolské společenství, které bylo pod vedením hlavního biskupa; a řadu dalších náboženských komunit.<ref name=":1">{{Cite book|title=A Concise History of Islam|last=Syed|first=Muzaffar Husain|publisher=Vij Books India|year=2011|isbn=978-93-81411-09-4|location=New Delhi|page=97}}</ref> Někteří tvrdí, že millet je příkladem předmoderního [[Pluralismus (náboženství)|náboženského pluralismu]].<ref>{{cite book |last=Sachedina |first=Abdulaziz Abdulhussein |date=2001 |title=The Islamic Roots of Democratic Pluralism |publisher=[[Oxford University Press]] |pages=96–97 |isbn=978-0-19-513991-4 |quote=The millet system in the Muslim world provided the pre-modern paradigm of a religiously pluralistic society by granting each religious community an official status and a substantial measure of self-government.}}</ref>
== Kultura ==
{{viz též|Turecký záchod}}
[[Soubor:WaldmeierLebanon.gif|náhled|Vyobrazení kuřby [[Vodní dýmka|vodní dýmky]] v [[Libanon]]u, tehdy součástí Osmanské říše]]
Osmané přejali některé z tradic, umění a kulturních institucí v regionech, které si podmanili a přidali jim nový rozměr. Přijali četné tradice a kulturní rysy starších říší (v oblastech jako architektura, kuchyně, hudba, volný čas a vláda) a rozvíjeli je do nových forem, což vedlo k nové a výrazné osmanské kulturní identitě. Navzdory novým tradicím a slučuvaní byla osmanská dynastie, podobně jako její předchůdci [[Rúmský sultanát]] a [[Seldžucká říše]], co do kultury, jazyka a zvyků důkladně persianizována a proto byla říše popisována jako persianizovaná říše.<ref name="iranica">{{cite encyclopedia|first=O. |last=Özgündenli |title=Persian Manuscripts in Ottoman and Modern Turkish Libraries |encyclopedia=Encyclopaedia Iranica |edition=online |url=http://www.iranica.com/newsite/articles/ot_grp7/ot_pers_mss_ott_20050106.html |deadurl=yes |archiveurl=https://web.archive.org/web/20120122005207/http://www.iranica.com/newsite/articles/ot_grp7/ot_pers_mss_ott_20050106.html |archivedate=22 January 2012 |df= }}</ref><ref>{{citation|chapter = Persian in service of the state: the role of Persophone historical writing in the development of an Ottoman imperial aesthetic|title = Studies on Persianate Societies|volume = 2|date = 2004|pages = 145–63}}</ref><ref>{{cite encyclopedia|title = Historiography. xi. Persian Historiography in the Ottoman Empire|encyclopedia = [[Encyclopaedia Iranica]]|volume = 12, fasc. 4|date = 2004|pages = 403–11}}</ref><ref>{{cite book|first1 = F.|last1 = Walter|title = Music of the Ottoman court|chapter = The Departure of Turkey from the 'Persianate' Musical Sphere|chapter-url = http://www.vwb-verlag.com/Katalog/m641.html}}</ref> Mezikulturní sňatky se na tvorbě charakteristické kultury osmanských elit podílely také. Ve srovnání s tureckou lidovou kulturou byl vliv těchto nových kultur na tvorbu kultury osmanských elit jasný.
| |||