Francie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Drobné korektury značka: editace z Vizuálního editoru |
typo, es > -ztotož |
||
Řádek 81:
== Původ francouzského národa ==
[[Soubor:Dalou-Republique-1.jpg|náhled|vlevo|Alegorická postava [[Marianne]], jednoho ze [[Státní symboly Francie|symbolů francouzského národa]]]]
[[Soubor:Eugène Delacroix - La liberté guidant le peuple.jpg|náhled|[[Eugène Delacroix]]
Ačkoliv je Francii obvykle
Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), Římanů a Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k [[imigrace|imigrantům]] byl na území Francie téměř výhradně asimilační<ref>Tuto skutečnost uvádí téměř každá literatura zabývající se přístupem k imigrantům, např. tedy viz [http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1957467 rozhovor s Catherine de Wenden], uznávanou politoložkou a odbornicí na imigrační politiku</ref>, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě [[francouzština|francouzštiny]], kterou řadíme mezi [[románské jazyky]]. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného ([[bretonština]], [[baskičtina]], [[korsičtina]], [[vlámština]] nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. Ještě v první polovině 20. století byla každodenním jazykem většiny venkovského obyvatelstva v jižní třetině Francie románská [[okcitánština]],<ref>Joseph Anglade, ''Grammaire de l'ancien provençal ou ancienne langue d'oc'', 1921: ''La Langue d'Oc est parlée actuellement par douze ou quatorze millions de Français'' ("Okcitánsky v současné době mluví 12 až 14 milionů francouzských občanů").</ref> která má blízko ke [[Katalánština|katalánštině]]. „Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu“<ref name="Ardagh-17">ARDAGH, John: ''Svět Francie'', Praha, Knižní klub a Balios, 1998. ISBN 80-7176-718-2. (str. 17)</ref>, byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.<ref>UNIVERSUM.: ''Národy světa'', Praha, Knižní klub, 2004. ISBN 80-242-1222-6. (str. 15)</ref>
Řádek 111:
[[Soubor:Charlemagne et Louis le Pieux.jpg|náhled|[[Karel Veliký]] a jeho syn [[Ludvík I. Pobožný]]]]
Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny [[Germáni|germánskými kmeny]], převážně [[Frankové|Franky]], kteří později dali zemi její dnešní jméno. Vznikla řada menších germánských království, zejména na severu dnešní Francie – k nejvýznamnějším patřila [[Syagriova říše]]. Keltové byli Germány zatlačeni, na druhou stranu přišli noví Keltové z [[Velká Británie|Británie]], kteří se usadili v [[Bretaň|Bretani]], kde do značné míry keltskou kulturu obnovili
=== Franská říše ===
Řádek 742:
=== Móda ===
[[Soubor:Chanel looking out in the distance.jpg|náhled|upright|[[Coco Chanel]]]]
Řádek 1 146 ⟶ 1 145:
}}
{{Portály|Geografie|Evropská unie|Francie}}
{{Autoritní data}}
|