|
== Historie ==
[[Dějiny práva]] zahrnují tisíce let vývoje [[zákon]]ů. První právo bylo [[zvykové právo|právo zvykové]] (obyčejové), existovalo ve vědomí lidí, šlo o nepsané právo předávané z generace na generaci. Právo v podobě písemných předpisů vzniklo až po vzniku státu. [[Pozitivní právo]] je platné právo, lze jej odvodit z platných právních norem vyjádřených nejčastěji ve formě nějakého právního předpisu, naopak [[přirozené právo]] je odvozováno z mravního zákona, z přírodních zákonů, je to vysněné, ideální a nejdokonalejší právo.písem
[[Chammurapiho zákoník]] je jeden z nejstarších zaznamenaných právních systémů. Vznikl cca 1800 př. n. l., byla to kamenná deska vystavená na veřejném místě. Zahrnoval rodinné, obchodní a především trestní právo. Další známý historický zákon je římský [[Zákon dvanácti desek]], který vznikl v 5. století př. n. l. Byl to souhrn práva soukromého i trestního ve formě bronzových desek vystavených také na veřejném místě. [[Zákon sudnyj ljudem]] byl zákon pro laiky, širokou veřejnost, vznikl v 9. století, byl vytvořen Konstantinem a Metodějem. Ve 13.–14. století nechal Václav II. sepsat [[Ius regale montanorum|Horní zákoník]]. [[Magna charta libertatum]] (Velká listina práv a svobod) byl anglický právní dokument vydaný v roce 1215, omezoval některé panovnické pravomoci.
== Dělení objektivního práva ==
=== Právo pozitivní a přirozené ===
[[Pozitivní právo]] stanovuje především zákonodárce, rozlišuje se právo jako takové a [[morálka]] jako mimoprávní normativní systém. Naproti tomu u [[přirozené právo|přirozeného práva]] jsou hlavními původci práva Bůh nebo příroda, stát je jen může uznávat. Dnes je vnímáno hlavně jako teorie o [[základní lidská práva|lidských právech]].
=== Právo soukromé a veřejné ===
{{Podrobně|Soukromé právo|Veřejné právo}}
Toto dělení objektivního práva pochází už z [[římské právo|práva římského]], kde se odlišovalo především to, jaký zájem chrání. Pokud šlo o zájem státu, bylo to právo veřejné, jestliže jednotlivce, pak právo soukromé. Existuje ale více teorií, jak tímto způsobemzpání právoje dělit,vynutitelné napřstátem. podle vztahu jeho adresátů, pokud jsou si rovni a vzájemnáPráv{{Podrobně|Pramen práva a povinnosti si stanoví dohodou, jde o soukromé právo, naopak pokud je jeden z nich v nadřízeném postavení a práva a povinnosti může stanovit ostatním i proti jejich vůli, jde o právo veřejné.}}
=== Další dělení ===
Objektivní právo lze dále dělit podle různých kritérií. Například podle jeho územní platnosti na [[vnitrostátní právo]] a [[mezinárodní právo]], podle metody a oblasti právní úpravy na [[hmotné právo]] a [[procesní právo]], nebo podle toho, zda je stanoveno někým, zejména státem, zvnějšku (právo heteronomní), či si ho účastníci právního vztahu stanoví sami (právo autonomní).
=== Právní odvětví ===
{{Podrobně|Právní odvětví}}
Celý [[Právní řád České republiky|právní řád]], který se skládá především ze všech platných právních norem, lze teoreticky rozdělit i na jednotlivá právní odvětví, jestliže splňují tzv. odvětvotvorná kritéria (existence společných institutů a právních principů, vnitřní systémová soudržnost a akceptovatelnost ze strany odborné veřejnosti). V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími [[občanské právo]], [[rodinné právo]], [[obchodní právo]] a lze sem zařadit i [[pracovní právo]]. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o [[ústavní právo]], [[trestní právo]], [[správní právo]] a [[finanční právo]].
== Právní normy ==
{{Podrobně|Právní norma}}
Všeobecně závazná pravidla chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem. Právní normy přijímá normotvůrce, většinou [[parlament]] jako subjekt nadaný [[Zákonodárná moc|zákonodárnou mocí]]. Lze je rozlišovat mj. na:
* zavazující
** přikazující – stanoví povinnost nějak jednat, např. platit [[Daň|daně]].
** zakazující – zakazují činit určité kroky, např. uzavírat [[kartel]]ové dohody.
* opravňující – umožňují se nějak zachovat, např. uzavřít [[Smlouva|smlouvu]].
Souhrn právních norem, které upravují určitý druh společenských vztahů, např. [[vlastnictví]], [[manželství]] apod., se nazývá '''právní institut'''.
== Prameny práva ==
{{Podrobně|Pramen práva}}
Právní normy jsou obsaženy v různých druzích pramenů práva, odkud je lze zjistit. Základní dělení pramenů práva je na materiální a formální. Materiálními prameny jsou různé reálné skutečnosti, např. společenské a hospodářské poměry dané společnosti nebo její historie, tedy důvody, které vedou k přijetí určité právní úpravy. Formálními prameny jsou pak ty zdroje, které právo přímo obsahují, a to:
* [[nepsané právo]] (''ius non scriptum'') – [[právní obyčej]]e a [[právní princip]]y.
| 