Jan Antonín Baťa: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Související články: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ba%C5%A5ovka_(sodovka)
m →‎Život: -nezaujatý úhel pohledu
Řádek 15:
Koncem června [[1939]] opustil území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]], odcestoval do [[Spojené království|Británie]] a odtud se přepravil do [[Spojené státy americké|USA]]. Zde se snažil ovlivnit prezidentskou volební kampaň, načež mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech – roku [[1941]] je opustil a usadil se v [[Brazílie|Brazílii]]. Objevily se pověsti o jeho přípravách na přesun českého obyvatelstva do [[Patagonie]], což se prokázalo jako zcela scestné a nepravdivé. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno a např. [[čestný doktorát]], který mu 26.&nbsp;března [[1938]] udělilo [[Vysoké učení technické v Brně|Vysoké učení technické]], mu byl po květnu [[1947]] neprávem odebrán.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kuslová | jméno = Hana | titul = Představení osobnosti J. A. Bati | sborník = Jan Antonín Baťa - život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati : mezinárodní konference : sborník : Zlín 2.-3. května 2007 | vydavatel = Statutární město Zlín | místo = Zlín | rok vydání = 2007 | isbn = 978-80-239-9247-2 | strany = 5}}</ref> Navíc předsedou soudního senátu byl komunista, který měl zájem na diskreditaci J. A. Bati.{{Fakt/dne|20140927005743}} (Tato skutečnost byla i mezi obyvateli Zlína dlouho známa, avšak zájem soudu se podařilo prokázat až při rehabilitačním procesu.{{Fakt/dne|20140927005743}}) V této snaze byli úspěšní až brazilští potomci Jana A. Bati, včetně jeho amerického vnuka Johna Nashe (i za podpory synovce Tomáše J. Bati) až v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným a rehabilitoval ho (firma Baťa patřila k největším přispěvatelům odboje Čechů a Slováků během druhé světové války). Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny (Tomášem J. Baťou juniorem a jeho matkou Marií Baťovou) o vlastnictví společnosti [[Baťa]] (tedy jejích zahraničních poboček, protože Baťovy závody v&nbsp;Československu byly v roce [[1947]] [[znárodnění|znárodněny]]). V tomto sporu nebyl úspěšný, spor prohrál díky lživému jednání a intrikám ze strany Tomáše J. Bati juniora a jeho matky a také díky tomu, že Československá vláda nevydala existující a pravdivé dokumenty související se závětí Tomáše Bati seniora a také prohlášení Tomáše Bati juniora a jeho matky o souhlasu s dědickým vypořádáním a převodu firmy na J.A. Baťu; majetek tak připadl v rozporu s tehdejšími československými zákony, [[Tomáš Baťa ml.|Tomáši Janu Baťovi]] (synovi Tomáše Bati).
 
Poté co se uchýlil do [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], založil Jan Antonín Baťa řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru [[Zlín]]a ([[Batatuba]], [[Indiana SP]], [[Mariapolis]], [[Bataguassu]] nebo [[Batayporã]]). V roce [[1957]] byl dokonce navržen na [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]], nominaci však pokorně odmítl ve prospěch kandidáta z Brazílie. Jedním z největších děl Jana Antonína Bati je most přes řeku [[Paraná (řeka)|Paraná]], který spojuje brazilské státy [[Mato Grosso do Sul]] a [[São Paulo (stát)|São Paulo]]. Právě na popud Jana Antonína Bati most vyprojektovali jeho inženýři a výstavbu realizovala brazilská vláda. Pozvání ke slavnostnímu otevření přišlo Janu Antonínu Baťovi v době, kdy byl již těžce nemocný. TentoJan výjimečnýAntonín člověkBaťa zemřel 23.&nbsp;srpna [[1965]] v [[Brazílie|Brazílii]] právě v den, kdy se nový most slavnostně otevíral. V rodinném archívu po něm zůstává na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, cestopisů, románů a&nbsp;poezie.
 
=== Ocenění ===