Pontští Řekové: Porovnání verzí

 

== Historie ==

Podle legendy byli první [[Řekové]] na území Pontu [[Iásón]]ovi [[argonauti]]. V současnosti se předpokládá, že pověst o argonautech vznikla z pravdivé řecké výpravy za [[Kolchida|kolchidským]] zlatem. Jisté a důležité však je, že první Řekové se tu usadili v roce [[800 př. n. l.|800 před Kr.]], když tu [[Iónové]] založili město [[Sinop]]é. V roce 783 před Kr. bylo na východ od Sinopy postaveno další velkoměsto [[Trabzon|Trapezus]] a též [[Samsun]], později také [[Rize]] a [[Pazar|Athény]]. Potom se v Pontě usadili další řečtí kolonisté. V starověkém období se tu hovořilo místní formou staré ionštiny. Z Pontu pocházel i známý řecký astronom [[Hérakleitos|Heraklides]] a filozof [[Díogenés ze Sinópé]]. Později tu byla založena města Tripolis, Komana a Kotyora. Následně byl tento řecký kraj ovládaný [[Peršané|Peršany]], které z [[Anatolie]] vyhnal [[Alexandr Veliký]]. V helenistickém období tu bylo založeno řecké Pontské Království. Nejslavnější je král [[Mithridates]], který vyhnal rozpínající se [[Římané|Římany]] z Anatolie a ovládl i [[Athény|Atény]]. Jeho přemožitelem se stal až římský generál [[Lucius Cornelius Sulla]]. Následně se Pontos dostává pod římskou vládu. V této době byl Pontos rozdělen na dvě provincie. Západní provincie byla Pontus, východ s Trapezuntem patřil pod správu provincie Kappadokie. V průběhu římské vlády prosperovala všechna města Anatolie, přičemž Trapezunt se stal základnou římské námořní legie. Císař [[Dioklecián]] zřídil diecézní systém dělení říše a zřídil diecézi Pontus, která zahrnovala velkou část Anatolie. Řekové už v prvním století konvertovali ke [[křesťanství]], a tak i v Pontě vznikla silná křesťanská komunita. Pohanské kulty postupně vymizely v 5. století. Mezi pohanskými bohy se tu mimo jiných řeckých kultů vyznával i kult boha [[Mithra|Mithry]]. Od roku [[395]] se Pontos dostává do [[Byzantská říše|Východořímské (Byzantské) říše]].

 

Od 6. století se Byzantská říše stává říší Řeků, přičemž [[Trabzon|Trapezus]] byl důležitým křesťanským městem. Stojí tu i velkolepá [[bazilika]]. Na východě Pontu žili kromě Řeků i [[kavkaz]]ské národy, [[Lazové]], kteří v minulosti často vzdorovali římské moci. V 7. století se k hranicím Pontu dostávají Peršané, kterým se podařilo prolomit východní byzantskou hranici. Později se Řekům podařilo zbavit se Peršanů a situace se uklidnila po porážce [[Arabové|Arabů]], nových vládců Perské říše. Území Pontu bylo následně rozděleno na více thém. V Pontě, který tvořil hranice řecko-arabského světa, sloužili velmi známí byzantští těžkoodění kavaléristé, Akrites, kteří měli na starosti bránit hranice před arabskými nájezdy. Právě o nich byl napsán nejznámější středověký řecký epos, Digenis Akritas. O těchto bojovnících se často zpívá i v pontských lidových písních. Od 12. století pronikají do Anatolie [[Turci]], kteří však Pontos díky okolním vysokým horám ovládají jen krátce. Po pádu Byzance v roce [[1204]] zde vzniklo Trapezuntské císařství, svobodný řecký stát. V tomto období sehrávalo důležitou úlohu i město Samsuna. Po znovuobnovení Byzancie trapezuntské císařství nezaniklo, naopak pomáhalo Byzanci a dokonce ji i přežilo. Turci se ho zmocnili až v roce [[1461]], přičemž Trapezuntské císařství Komninovců bylo posledním řeckým státem.

 

V [[Osmanská říše|Osmanské říši]] bylo postavení křesťanů těžší než muslimů, proto většina anatolského obyvatelstva přestupovala na islám. Řekové se udrželi právě v Pontu, části [[Kappadokie]] a v západní a jižní části Anatolie. Pontští Řekové odolávali poturčování. Nejvíc obyvatel přestoupilo na islám až v 17. století. Pontos si však jako řecký kraj uchoval v rámci Osmanské říše víceméně autonomní postavení s různými výhodami až do začátku 20. století.

Několik pontských Řeků se usadilo v Řeckém státě. Největší masakr však přišel po zrušení [[sultanát]]u, tedy po vzniku Turecka. Za touto genocidou stál prezident [[Mustafa Kemal Atatürk]]. Pontští Řekové měli být systematicky vyvražďováni, když řecká armáda vstoupila do války s Tureckem. Po porážce u Sakayre v r. [[1921]] Kemal vyvraždil 50 000 Řeků v [[İzmir|Smyrně]], potom zaútočil na Pontos, kde vyvraždil další tisíce Řeků. Na rozdíl od Smyrny tu Kemal využil jinou taktiku. O této genocidě se totiž svět dozvědět neměl. Neměla být prolita ani kapka krve. Turci posílali pontské Řeky na pochody smrti do vyprahlých území Anatolie, kde je nechali zemřít, nebo je posílali do pracovních táborů, odkud se nikdo nevrátil. Nastal rychlý útěk anatolských Řeků. Nejhorší byla cesta z Pontu do Řecka, při které zahynulo velké množství lidí. Někteří pontští Řekové utekli do Ruska. Většina Řeků se po 3000 letech z Anatolie vystěhovala. Potom byla podepsána výměna obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, přičemž o svůj domov přišly nejméně 2 miliony Řeků. V Řecku tato výměna způsobila velké ekonomické problémy. Kromě toho byla pontská a kappadocká řečtina pro Řeky ze západu téměř nesrozumitelná. Proto se pontští Řekové museli naučit fakticky nový jazyk. Usadili se především v [[Makedonie (Řecko)|Makedonii]], která se tímto měla celkově pořečtit, ale také v [[Athény|Athénách]] a v [[Attika|Attice]].