Josef Schejbal: Porovnání verzí

}}</ref> [[Zámeček (Pardubice)|Zámeček]], [[Pardubice]]) byl [[Česko|český]] [[učitel|pedagog]], [[odboj]]ář a velitelvedoucí podkrkonošské ilegální sokolské odbojové skupiny S-21-B<ref name="Mise">{{Citace elektronického periodika

V mládí navštěvoval obecnou školu ve Velichovkách, měšťanskou školu a učitelský ústav absolvoval v [[Jaroměř]]i. Po studiích začal pracovat jako učitel. Byl výborným zpěvákem a hudebníkem, proto vyučoval hudební výchovu a tělovýchovu.<ref name="Mise"/> Jako učitel nejdříve působil v malých vesnicích v [[Podkrkonoší]] a Podorlicku. Na měšťanskou školu v [[Malé Svatoňovice|Malých Svatoňovicích]] nastoupil 1. prosince 1929, kde se stal zástupcem ředitele. Jako tělocvikář se zapojil do činnosti Sokola v Malých Svatoňovicích, jako cvičitel žáků, dorostenců a mužů. Stal se náčelníkem jednoty Sokol, 1. okrsku a místonáčelníkem Župy Podkrkonošské Jiráskovy. Absolvoval cvičitelské kurzy v Tyršově domě Československé obce sokolské, kde se seznámil sse náčelníkemzemským cvičitelem Františkem Pecháčkem. Jako nadporučík v záloze v roce 1938 zacvičoval vojáky v záloze v používání nových zbraní. Také jako učitel se zúčastňoval školení Protiletecké ochrany, kde se seznámil s horníkem Antonínem Němečkem. V době [[Všeobecná mobilizace v roce 1938|všeobecné mobilizace v roce 1938]] zastával funkci velitele úseku opevnění v [[Petříkovice (Chvaleč)|Petříkovicích]] jako nadporučík v záloze. V roce 1935 se oženil s učitelkou Vlastou Bittnerovou (*1914). Spolu měli syny Ctirada (*1936) a Radomíra (*1940). Bydleli společně s jejími rodiči v čp. 64.

Dne 8. března 1942 jej navštívili členové [[Operace Silver A|Silver A]], [[Alfréd Bartoš]] a [[Josef Valčík]] s písemným doporučením ke spolupráci od náčelníkazemského cvičitele ČOS Františka Pecháčka. Nejprve se stal vedoucím sokolské odbojové skupiny S-21-B v rámci hnutí OSVO ([[Obec sokolská v odboji]]). Obrátil se na své spolehlivé pracovníky ke spolupráci a skupina měla za úkol zajistit úkryt a přesuny parašutisty-radisty [[Jiří Potůček|Jiřího Potůčka-Tolara]], smontovánímzhotovením náhradní vysílačky [[Libuše (vysílačka)|Libuše]], /zajistili Jaroslav Vokatý, Jan Balatka, Josef Klikar a Jaroslav Merta/, shromáždit informace hospodářské a zpravodajské pro vysílání radistou do [[Londýn]]a, navrhnout místo přesunu radisty s vysílačkou do jiného regionu, vytipování nouzového úkrytu pro vysílačku a radistu (v [[Strážkovice (Malé Svatoňovice)|strážkovickém]] větrném komínu) - /Josef Geisler, Karel Kábrt a Miloslav Hampl/ a ještě určení možného místa pro shoz zbraní nebo výsadku /profesor Stanislav Krause/).

V Malých Svatoňovicích, na poštovním úřadě, měl spolehlivého spolupracovníka Oldřicha Štočka. Pošta pro něho byla zasílána na náčelnici, učitelku Annu Petrovou, (krycí jméno "Nina)". Další spolupracovníci zajišťovali převoz zpráv do [[Doubravice (okres Trutnov)|Doubravice]] u [[Dvůr Králové nad Labem|Dvora Králové]] (Stanislav Prouza *1921 †1942) a do školy v [[Červený Kostelec|Červeném Kostelci]] (Miroslav Kafka *1913). Spojení na "Jindru" a Františka Pecháčka do Prahy obstarával strojvůdce Josef Holubec, který měl pracoviště v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]. V truhlárně Františka Šrola (*1906) se Schejbal upravoval po nočních cestách za spolupracovníky v regionu. V obci se obracel na přátele Jindřicha Stojánka, Josefa Rudolfa, Josefa Matějku, Františka Holubce, Eduarda Kuldu, Bohuše Baše, Elišku Stárovou. Dne 18. června 1942 se obrátil na horníka Antonína Němečka (*1905), aby z [[Rosice (Pardubice)|Rosic]] přepravil na kole vysílačku "Libuši" a zároveň jako spolujezdce [[Jiří Potůček|Jiřího Potůčka]] na [[Bohdašín (Červený Kostelec)|Bohdašín]] a taktéž 28. června horník Němeček převážel v králikárně vysílačku Libuši z Bohdašína na [[Končiny (Zábrodí)|Končiny]].