Francis Poulenc: Porovnání verzí

Poulenc se narodil v [[Paříž]]i do rodiny farmaceutických magnátů (farmaceutická firma založená jeho předky existuje dodnes). Jeho matka, sama talentovaná klavíristka, poskytla synovi základní hudební vzdělání a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze [[Ricardo Viñes|Ricarda Viñese]]. V 18 letech (jako samouk) složil svou první skladbu ''Rapsodie Négre'' pro baryton a orchestr, která vyvolala v [[Paříž]]iPaříži senzaci. V roce [[1918]] byl Poulenc povolán do armády, kde setrval do roku [[1921]].

Aby se Poulenc zdokonalil ve skladatelské technice, tři roky docházel k učiteli Charlesovi Koechlinovi. Významným proPro Poulencův život i jeho tvorbu byl významný rok [[1935]], kdy při autonehodě zahynul jeho blízký přítel Pierre-Octave Ferroud. Tato tragická událost podnítila Poulenca k návratu ke katolické víře, kterou v mládí ztratil. V další fázi jeho tvorby se proto objevují vážnější duchovní skladby.

V letech [[1953]]–[[1956]]1953–1956 složil Poulanc své nejrozsáhlejší dílo - [[opera|operu]] ''[[Dialogy karmelitek]]''. Mezi jeho poslední díla patří hobojová a klarinetová sonáta. Poulenc náhle zemřel na srdeční infarkt v [[Paříž]]iPaříži, kde je také pochován.

V roce [[1950]] se hudební kritik [[Claude Rostand]] o Poulancovi vyjádřil, že je to "napůl darebák, napůl mnich" ("''le moine et le voyou''"). Tento výrok se okamžitě vžil a nechybí v žádné Poulencově biografii. Upozorňuje totiž na zvláštní polarizaci skladatelovy osobnosti i jeho díla.

Ony dvě zmíněné kontrastní stránky skladatelovy osobnosti se odrazily i na jeho tvorbě - zanechal na jedné straně mnoho odlehčených klavírních skladeb a sonát, na druhé straně hluboká a závažná vokální hudební díla. Stylově má nejblíž k neoklasicismu, byl spíš konzervativní a na rozdíl od kolegů z Pařížské šestky se důsledněji držel [[diatonika|diatoniky]]. Ve všech oblastech tvorby je patrná nezvykle bohatá melodická invence. Poulenc, jenž neměl klasické skladatelské vzdělání, přinesl do francouzské hudby nové melodie, nadhled, vtip a eleganci. Časem si vybudoval ustálené harmonické postupy a používal své typické harmonické přechody. Rád skládal díla pro klavír, na němž sám jako interpret vynikal, a vokální díla. Měl v oblibě více dechové nástroje, než smyčcové. Názory kritiků na Poulencovu tvorbu se dodnes rozcházejí. Někteří ho odmítají brát vážně a tvrdí, že jeho díla hraničí s [[kýč]]emkýčem, jiní ho považují za nejpřínosnějšího člena [[Pařížská šestka|Pařížské šestky]].

* ''[[Concert champêtre]]'' pro [[cembalo]] (1927–1928)

* Koncert pro varhany, smyčce a [[tympány]] g-moll (1938)

=== Reference ===