Motorový vůz M 290.0: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 3 měsíci
m
ne všechny formulace je potřeba upravovat
(úpravy formulace)
m (ne všechny formulace je potřeba upravovat)
Vedoucím vývoje byl [[Hans Ledwinka]], hlavní konstruktér známých tatrováckých automobilů, ze kterých byl odvozen aerodynamický tvar skříně vozů. Světově unikátním byl [[Elektromechanický přenos výkonu|elektromechanický přenos výkonu]] podle patentovaného návrhu [[Vsetín|vsetínského]] elektrotechnika [[Josef Sousedík|Josefa Sousedíka]]. Tento druh přenosu spolu s výkonnými motory a nízkou hmotností umožňoval velmi dynamickou jízdu. Vozy byly zkonstruovány pro [[Rychlost vlaku#Konstrukční rychlost|maximální rychlost]] 130 km/h a v několika úsecích, kde to stav trati dovoloval, touto rychlostí běžně jezdily. V pořadí druhý vyrobený vůz dosáhl během zkušební jízdy 3. června [[1936 v dopravě|1936]] rychlostního [[České železniční rekordy|rekordu ČSD]] 148 km/h.
 
Do pravidelného provozu byly zařazeny 13. července 1936, přičemž jezdily na motorovém rychlíku ''Slovenská strela'' [[Bratislava]] – [[Brno]] – [[Praha]] a zpět s cestovní dobou 4 hodiny 53 minut. Díky svým jízdním vlastnostem, pouze jediné zastávce, postupující rekonstrukci traťového svršku, maximálnínejvyšší prioritě a postupně optimalizovanému jízdnímu řádu zdolávaly trasu v posledním roce předválečného provozu za 4 hodiny 18 minut (zpátky do Bratislavy o minutu více) včetně tříminutové zastávky v Brně. To odpovídá [[Rychlost vlaku#Cestovní rychlost|cestovní rychlosti]] 92 km/h. Tato jízdní doba, resp. rychlost, na uvedené trase zůstala následující desítky let z mnoha příčin nepřekonaná – zejména proto, že železnice za komunismu se neorientovaly na rychlost a komfort, ale na velké přepravní výkony.
 
Vlakový spoj ''Slovenská strela'' byl zaveden, aby umožnil podnikat jednodenní návštěvy hlavního města Prahy. Byl poprvé v historii ČSD povinně místenkový a již během prvního roku provozu nastávaly situace, kdy samostatný vůz se 72 místy k sezení kapacitně nestačil poptávce. Cestujícím vozy nabízely pohodlný interiér [[Cestovní třída#Vozová třída v evropské železniční přepravě|2. cestovní třídy]] (třídy byly tehdy 3) včetně roznášky nápojů i teplých pokrmů až na místo. Cena jízdenek odpovídala zaměření spoje zejména na majetnější občany – politiky, vyšší úředníky a podnikatele.
697

editací