Slaměný klobouk (divadelní hra)

Slaměný klobouk, vaudeville o osmi obrazech je 18. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, v Osvobozeném divadle. Hra je volným zpracováním podle Labiche a Martina.

Premiéra byla 27. února 1934. Režie Jindřich Honzl, hudba Jaroslav Ježek, choreografie Joe Jenčík, výprava a kostýmy B. Feuerstein.

Ve hře zazní tango Co na světě vadí, Svítá, Šaty dělaj´ člověka, Když jsem kytici vázala, Kat a blázen, Hej rup!

Charakteristika

Labiche a Martin napsali tuto skvěle konstruovanou situační komedii již v roce 1850.

Osoby a premiérové obsazení

Ferdinand, ženich	J. Werich
Felix, jeho sluha	F. Filipovský
Vézinet, strýc a konšel	V. Trégl
Emil, poručík spahi na dovolené	J. Voskovec
Louisa, dáma své doby	E. Hráská
Nonancourt, thcán Ferdinandův	J. Plachta
Helena, nevěsta	M. Mottlová
Robin, bratránek	B. Záhorský
Klára, modistka	H. Vítová
Melichar Mahuleno, vězeň	J. Werich
Tardiveau, sluha	L. Liška
Baronka de Champigny	M. Nademlejnská
Generál	K. Hradilák
La Goulue, kankánová diva	Jana Švabíková
Sluha u baronky	V. Černý
Beauperthuis, ministerský rada	F. Černý
Svatebčané, midinetky, kankánové tanečnice	Jenčíkovy girls

Děje se v Paříži v roce 1900

Děj

Šablona:Spoiler V+W zasadili Kata a blázna do imaginárního Mexika, kterému není přiřazen žádný konkrétní bod v čase. Kam doopravdy mířili lze odhalit ze jmen dvou postav, které si samozřejmě zahráli právě V+W - kata Gaspara Radůza a jeho vězně Melichara Mahulena. První scéna se odehrává dvacet let poté, co tito dva - v současné době národní hrdinové, na jejichž počest je zrovna slaven svátek - skonali strašlivou smrtí. Před dvaceti lety zde vládl císař, o jehož svržení se snažily dvě protichůdné strany - Radikální Revolucionáři v čele s donem Blasco Ibane a Vlastenečtí Plantážníci v čele s donem Vasco Ibayem. Ti se nyní spojují, aby vládli ve jménu národních hrdinů. Bohužel je čeká strašlivé zjištění. Když se vypraví na ostrov Svatého Pankráce, kde měli oba muži před dvaceti lety zemřít, najdou je oba živé. Mahuleno byl nevinný a Radůzo nebyl schopen jej zabít, proto zatloukl do gilotiny hřebík, aby nemohla vykonat své dílo. Mahuleno měl být sťat za to, že křikl na císaře FUJ. On ale křikl FUJ na to, co utrousil jezevčík vedle něj, nešťastnou náhodou to bylo zrovna v okamžik, kdy kolem slavně projížděl císař. Pomalu se začínají odhalovat intriky Ibaya a Ibane. Ibane zplodil s donou Concepcion, která je nazývána Matkou vlasti, dceru Dolores (Dcera vlasti). Dohodli se ale, že ji budou vydávat za dceru Mahulena, a Ibane se stylizuje do role hodného muže, který se jí ujme jako vlastní. Tím si má získat srdce národa. Ibayo má pak vstoupit do rodiny jako o mnoho starší manžel mladé a odvážné Dolores. Ona ale o všem ví a své rodiče považuje za dva chamtivce. Z dopisů zjistila, kdo je její pravý otec, a nijak se s tím před rodiči netají. Než aby se provdala za Ibaya, raději jde do kláštera. Jelikož se Mahuleno a Radůzo dostanou z ostrovu dřív než jim v tom mohou zabránit, musí najít nové řešení situace. Je provolají za diktátory a dají jim svou slávu, která ale nemá trvat dlouho. Hodlají totiž vládnout za ně. Nosí jim všelijaké listiny na podepsání, které většinou rozhodují o útlaku lidu, a štvou tak lid ne proti sobě, ale proti Mahulenovi a Radůzovi. Myslí si o nich, že jsou Kat a Blázen. Nakonec na ně uspořádají atentát, který má vykonat Carriera - úředník, který kdysi křivě svědčil o Mahulenově provinění. Celou dobu si to vyčítal a teď vraždit nechce. Nakonec se přece jen převleče za poustevníka, který k diktátorům chodil doučovat dějepis, a hodlá je zabít. Nakonec je sám za sebe tak zoufalý, že chce spáchat sebevraždu. Jenže k tomu nedokáže najít odvahu, tak mu Mahuleno a Radůzo slíbí, že to udělají obráceně - on bude diktátor a oni tedy na něj budou moci spáchat atentát a tak mu pomohou s jeho trápením. Jenže poté, co se stane Carriera diktátorem, je si stále více vědom své moci. V jeho osobě ztvárnili V+W postavu typického diktátora - nenasytného a bezohledně postupujícího, bez jakéhokoli svědomí, schopného vraždit nevinné jen aby získal další a další hodnosti a slávu. Tak vyvraždí Ibaya, jeho syna Rodríga, Ibane také není ušetřen. Nakonec se zastřelí sám jako blázen, jelikož si to nechá poradit od svého vlastního stínu. Nechce poslouchat jeho rady a chce zastřelit svůj stín, čímž umírá sám. Nakonec zbudou na scéně jen Dolores a Mahuleno, Juanilla (neteř podlého a bezohledného putykáře Almary, který také padl rukou Carriery) a Radůzo. Dívky se zdráhají si je vzít, že to nejsou obyčejní lidé, že jsou to národní hrdinové. Ale oni jsou naprosto obyčejní a o to ve světě jde. Uvědomit si, že všichni obyčejní lidé by se měli spojit a přiložit ruku k dílu. Na závěr všichni zpívají píseň HEJ RUP! Šablona:Endspoiler