Béla Bartók: Porovnání verzí

Přidáno 295 bajtů ,  před 1 měsícem
m (→‎Rodina: typo)
(→‎Život: typo)
== Život ==
=== Mládí ===
Béla Bartók se narodil v rodině Bély Bartóka staršího, ředitele hospodářské školy a  hudebního nadšence, a  jeho manželky, Pauly Voit, učitelky obecné školy. Otec zemřel, když bylo Bélovi sedm let. Poté se o  Bélu a  jeho mladší sestru starala matka. Přestěhovali se do [[Vynohradiv|Nagyszőlősu]]. Béla začal velmi brzy projevovat hudební nadání a  ve věku 11  let zde napsal a  veřejně provedl svou skladbu ''Tok Dunaje'' (A  Duna folyása). V  dětství měl velké zdravotní problémy. Do školy začal proto chodit později a  i  jeho studium na gymnáziu ve [[Oradea|Velkém Varadínu]] (Nagyvárad) muselo být proto přerušeno.
 
Rodina se přestěhovala do [[Bratislava|Pressburgu]] ([[Bratislava]]), kde Béla dokončil druhou třídu gymnázia. Matka sama převzala jeho výuku hry na klavír, a  výuku harmonie mu zařídila u [[Lászó Erkel]]a. Krátce nato se přestěhovali do [[Bistrița (město)|Beszterce]], kde byla silná německá komunita. Zde měl Béla problémy s  němčinou a  také zde nenašel žádného učitele klavíru. V  roce  1894 se vrátili do Pressburgu (Bratislavy), protože zde Bélova matka opět našla místo učitelky. Zde se Bartók zdokonaloval ve hře na klavír opět u  [[László Erkel]]a. Studoval Brahmsovy a  Beethovenovy skladby a  sám napsal řadu skladeb, především pro klavír.
 
V roce 1898 mu bylo nabídnuto stipendium na konzervatoři ve Vídni, ale nakonec, po maturitě, v letech 1899–1903, studoval na hudební akademii (Zeneakadémia) v [[Budapešť|Budapešti]]; hru na klavír studoval u  [[István Thomán|Istvána Thomána]], v kompozici byl žákem [[Hans Koessler|Hanse Koesslera]]. Po odmlce se vrátil ke komponování. Obdiv k [[Ferenc Liszt|Lisztovi]], příklad Straussovy symfonické básně ''Život hrdinův,'' a  snaha komponovat v národním stylu vedly ke vzniku symfonické básně ''Kossúth''. Ta byla provedena nejprve v  Budapešti, ale také v Manchesteru, kde orchestr řídil [[Hans Richter]].
 
=== Dospělost ===
[[Soubor:Aladár Székely Bartók Kodály.jpg|vlevo|náhled|339x339pixelů|Béla Bartók (sedí vlevo) a Zoltán Kodály (sedí vpravo) ]]
Po ukončení akademie začal Bartók jako koncertní pianista. Během svého života Bartók vystupoval na 630 koncertech ve 22 zemích. V  roce  1907 se stal učitelem klavíru na Budapešťské akademii. Zde pracoval déle než dvacet pět let. Jeho nejvýznamnější příspěvky k  pedagogice byly učební edice, které vytvořil z  děl Bacha, Haydna, Mozarta a Beethovena a  skladby, které složil pro děti. 
[[Soubor:Aladár Székely Bartók Kodály.jpg|vlevo|náhled|339x339pixelů|Béla Bartók (sedí vlevo) a Zoltán Kodály (sedí vpravo) ]]
V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v Bratislavě "lisztovskou" ''Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v roce 1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později, ze srovnávacích důvodů, sbíral i písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány v roce 1967, ale i [[Arabské národy|arabské]] (65 z roku 1913), [[Turecko|turecké]] (89 z roku 1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v tomto oboru světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou se chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího ve svých skladbách pěti- a celotónové [[tónina|tóniny]].
 
V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v Bratislavě "lisztovskou" ''Rapsódii pro klavír a  orchestr op.  1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v roce  1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později, ze srovnávacích důvodů, sbíral i písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány v  roce  1967, ale i [[Arabské národy|arabské]] (65 z  roku  1913), [[Turecko|turecké]] (89 z  roku 1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v tomto oboru světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a  rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou se chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího ve svých skladbách pěti- a  celotónové [[tónina|tóniny]].
Stylová proměna se uskutečnila nejprve v [[klavír]]ní tvorbě (''14 bagatel, Dva rumunské tance'' aj.); dodatečnou instrumentací vznikl z částí těchto skladeb cyklus ''Obrázky z Maďarska'' (1931). Klavírní ''Allegro barbaro'' (1911) šokovalo svými [[harmonie]]mi a údernými [[Rytmus (hudba)|rytmy]]. Baladicky laděná, jednoaktová opera ''[[Modrovousův hrad]]'' (1911) se, jako všechny Bartókovy jevištní skladby, vypořádává v symbolické rovině s problémem osamělosti muže, a s jeho konfliktním vztahem k ženě a krutému světu; rozvíjí [[Lohengrin|lohengrinovský]] motiv otázek, jež nemá žena muži klást. V této linii pokračuje i jednoaktová taneční hra ''Dřevěný princ'' (1917), a jednoaktová pantomima ''Podivuhodný mandarín'' (1919, neúspěšná jevištní premiéra v Kolíně nad Rýnem (1926), definitivní verze (1931). Toto vrcholné dílo, vyjadřující v dynamické gradaci životodárnou sílu milostného citu, tragicky ničeného nelidskou společností, smělo být v Maďarsku provedeno až po roce 1945, plně umělecky rehabilitováno bylo teprve v roce 1956.
 
Stylová proměna se uskutečnila nejprve v [[klavír]]ní tvorbě (''14 bagatel, Dva rumunské tance'' aj.); dodatečnou instrumentací vznikl z částí těchto skladeb cyklus ''Obrázky z Maďarska'' (1931). Klavírní ''Allegro barbaro'' (1911) šokovalo svými [[harmonie]]mi a údernými [[Rytmus (hudba)|rytmy]]. Baladicky laděná, jednoaktová opera ''[[Modrovousův hrad]]'' (1911) se, jako všechny Bartókovy jevištní skladby, vypořádává v symbolické rovině s problémem osamělosti muže, a  s jeho konfliktním vztahem k ženě a  krutému světu; rozvíjí [[Lohengrin|lohengrinovský]] motiv otázek, jež nemá žena muži klást. V této linii pokračuje i jednoaktová taneční hra ''Dřevěný princ'' (1917), a jednoaktová pantomima ''Podivuhodný mandarín'' (1919, neúspěšná jevištní premiéra v Kolíně nad Rýnem (1926), definitivní verze (1931). Toto vrcholné dílo, vyjadřující v dynamické gradaci životodárnou sílu milostného citu, tragicky ničeného nelidskou společností, smělo být v Maďarsku provedeno až po roce  1945, plně umělecky rehabilitováno bylo teprve v  roce  1956.
V údobí [[Maďarská republika rad|Maďarské republiky rad]] ([[1919]]) tvořil Bartók, spolu s Kodálym a [[Erno Dohnányi|Ernem Dohnányim]] (maďarský klavírista, skladatel a dirigent), její Hudební [[direktorium]] (komisi). Aby unikl domácím útokům, vyžádal si Bartók v r. 1920 na hudební akademii, na níž od roku 1907 vyučoval hře na klavír, dovolenou a podnikal četná zahraniční turné, jako klavírista, který na nich s ohlasem uváděl vlastní skladby (v [[Československo|Československu]] v letech [[1925]], [[1927]], [[1929]], [[1930]]).
 
V údobí [[Maďarská republika rad|Maďarské republiky rad]] ([[1919]]) tvořil Bartók, spolu s Kodálym a  [[Erno Dohnányi|Ernem Dohnányim]] (maďarský klavírista, skladatel a dirigent), její Hudební [[direktorium]] (komisi). Aby unikl domácím útokům, vyžádal si Bartók v r. 1920 na hudební akademii, na níž od roku  1907 vyučoval hře na klavír, dovolenou a  podnikal četná zahraniční turné, jako klavírista, který na nich s ohlasem uváděl vlastní skladby (v [[Československo|Československu]] v letech [[1925]], [[1927]], [[1929]], [[1930]]).
V roce [[1923]] vznikla k 50. výročí spojení [[Budapešť|Budapešti]] (z Budy a Pešti) ''Taneční suita'', jež teprve provedením Českou filharmonií, za řízení [[Václav Talich|Václava Talicha,]] na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, v květnu 1925, obrátila k Bartókovi pozornost světové veřejnosti. V říjnu 1927 hrál Bartók v [[Praha|Praze]] s [[Česká filharmonie|Českou filharmonií]] svůj ''1. klavírní koncert'' (1926). V roce 1928 koncertoval a přednášel v [[Spojené státy americké|USA]], v roce 1929 v [[Sovětský svaz|SSSR]].
 
V roce [[1923]] vznikla k 50. výročí spojení [[Budapešť|Budapešti]] (z Budy a Pešti) ''Taneční suita'', jež teprve provedením Českou filharmonií, za řízení [[Václav Talich|Václava Talicha,]] na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, v květnu 1925, obrátila k Bartókovi pozornost světové veřejnosti. V říjnu 1927 hrál Bartók v [[Praha|Praze]] s [[Česká filharmonie|Českou filharmonií]] svůj ''1.  klavírní koncert'' (1926). V roce 1928 koncertoval a přednášel v [[Spojené státy americké|USA]], v  roce  1929 v [[Sovětský svaz|SSSR]].
[[Soubor:Statue of Béla Bartók, 2019 Siófok.jpg|vlevo|náhled|Béla Bartók, socha, Siofók, Maďarsko]]
V roce 1934 zanechal Bartók své pedagogické činnosti na hudební akademii, a  jako pracovník [[Maďarská akademie věd|akademie věd]] se věnoval přípravě edice maďarských lidových písní. Objevy nových možností hudebního zvuku přinesla skladba ''Hudba pro smyčce, bicí nástroje a  celestu'' (1936) a  ''Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje'' (1937). Klasicky vyrovnaný ''2. houslový koncert'' (1938) a mužné ''Divertimento pro smyčcový orchestr'' (1939) uzavřely Bartókovu evropskou tvorbu. V říjnu 1940 opustil [[Fašismus|zfašizované]] Maďarsko a  odjel do [[New York]]u, kde se na univerzitě ujal zpracování sbírky jihoslovanských lidových melodií. Ochromen nemocí (leukémie), dovršil své dílo ''Sonátou pro sólové housle'' (1944 na objednávku [[Yehudi Menuhin]]a), ''3. klavírním koncertem'' (1945), a zvláště myšlenkově hlubokým, a současně virtuózním ''Koncertem pro orchestr'' (1943). Cennou složkou Bartókova díla je šest smyčcových kvartet (1919–39) a novátorsky pojaté klavírní cykly pedagogického zaměření (''Pro děti'', 1909; [[Mikrokosmos (Bartók)|''Mikrokosmos'']], 1926–39; ''Sonatina'', 1915 aj.).
 
Jako intelektuálně mimořádně vybavený autor dokázal Bartók sloučit množství různorodých prvků v osobitý styl, nesoucí i silný náboj emocionální. Pro svůj výzkum slovenských a  rumunských písní, pro antifašistický postoj a  pokrokovou uměleckou orientaci byl častým terčem útoků [[Miklós Horthy|horthyovských]] nacionalistů. Jeho sbírka slovenských lidových písní vychází od  1959 v Bratislavě, kde týž rok vyšel výbor z jeho studií, ''Postrehy a názory''.
 
=== Rodina ===
Béla Bartók se v&nbsp;roce&nbsp;1909 oženil s &nbsp;Martou Zieglerovou. V&nbsp;roce&nbsp;1910 se jim narodil syn, Béla ml. V&nbsp;roce&nbsp1911 své madičké manželce dedikoval svou jedinou operu ''[[Modrovousův hrad]]''<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Navrátil
| jméno = Miloš