Béla Bartók: Porovnání verzí

{{Infobox - umělec

}}

'''Béla Bartók,''' celým jménem Béla Viktor János Bartók<ref>{{Citace elektronického periodika

=== Dospělost ===

Po ukončení akademie začal Bartók jako koncertní pianista. Během svého života Bartók vystupoval na 630 koncertech ve 22 zemích. V roce 1907 se stal učitelem klavíru na Budapešťské akademii. Zde pracoval déle než dvacet pět let. Jeho nejvýznamnější příspěvky k pedagogice byly učební edice, které vytvořil z děl Bacha, Haydna, Mozarta a Beethovena a skladby, které složil pro děti.&nbsp;

V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v&nbsp;Bratislavě "lisztovskou" ''Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v&nbsp;roce 1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700&nbsp;zápisů). Později, ze srovnávacích důvodů, sbíral i&nbsp;písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány v roce 1967, ale i&nbsp;[[Arabské národy|arabské]] (65 z roku 1913), [[Turecko|turecké]] (89 z roku&nbsp;1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v&nbsp;tomto oboru světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v&nbsp;řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou se chtěl vymanit z&nbsp;tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i&nbsp;poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího ve svých skladbách pěti- a celotónové [[tónina|tóniny]].

 

 

V&nbsp;roce [[1923]] vznikla k&nbsp;50.&nbsp;výročí spojení [[Budapešť|Budapešti]] (z&nbsp;Budy a Pešti) ''Taneční suita'', jež teprve provedením Českou filharmonií, za řízení [[Václav Talich|Václava Talicha,]] na pražském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, v&nbsp;květnu 1925, obrátila k&nbsp;Bartókovi pozornost světové veřejnosti. V&nbsp;říjnu 1927 hrál Bartók v&nbsp;[[Praha|Praze]] s&nbsp;[[Česká filharmonie|Českou filharmonií]] svůj ''1. klavírní koncert'' (1926). V roce 1928 koncertoval a přednášel v&nbsp;[[Spojené státy americké|USA]], v roce 1929 v&nbsp;[[Sovětský svaz|SSSR]].

V&nbsp;roce 1934 zanechal Bartók své pedagogické činnosti na hudební akademii, a jako pracovník [[Maďarská akademie věd|akademie věd]] se věnoval přípravě edice maďarských lidových písní. Objevy nových možností hudebního zvuku přinesla skladba ''Hudba pro smyčce, bicí nástroje a celestu'' (1936) a ''Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje'' (1937). Klasicky vyrovnaný ''2.&nbsp;houslový koncert'' (1938) a mužné ''Divertimento pro smyčcový orchestr'' (1939) uzavřely Bartókovu evropskou tvorbu. V&nbsp;říjnu 1940 opustil [[Fašismus|zfašizované]] Maďarsko a odjel do [[New York]]u, kde se na univerzitě ujal zpracování sbírky jihoslovanských lidových melodií. Ochromen nemocí (leukémie), dovršil své dílo ''Sonátou pro sólové housle'' (1944 na objednávku [[Yehudi Menuhin]]a), ''3.&nbsp;klavírním koncertem'' (1945), a zvláště myšlenkově hlubokým, a současně virtuózním ''Koncertem pro orchestr'' (1943). Cennou složkou Bartókova díla je šest smyčcových kvartet (1919–39) a novátorsky pojaté klavírní cykly pedagogického zaměření (''Pro děti'', 1909; [[Mikrokosmos (Bartók)|''Mikrokosmos'']], 1926–39; ''Sonatina'', 1915 aj.).

 

 

Bartók nebyl konvenčně náboženský, „byl milovníkem přírody, vždy zmiňoval zázračný řád přírody s velkou úctou“. Příroda byla také jeho koníčkem. Sbíral vzorky rostliny, minerály a zejména hmyz. Jeho syn Béla ml. později napsal, že jeho otec se formálně připojil k [[Unitářství|unitarismu]] „především proto, že ji považoval za svobodnou, nejlidštější víru“.

V roce 1923 se manželé rozvedli. Bartók se poté oženil s klavíristkou Dittou Pásztoryovou. V roce 1924 se jim narodil syn Péter. Pro Péterovy hodiny hudby začal Bartók skládat šestidílnou sbírku odstupňovaných klavírních skladeb, ''[[Mikrokosmos (Bartók)|Mikrokosmos.]]''