Čarovné housle: Porovnání verzí

}}</ref> To od obrovského úspěchu ''[[Svatba při lucernách|SvatbyZasnoubení při lucernách]]'' v říjnu 1858 uvádělo v rychlém sledu další díla z repertoáru Bouffes-Parisiens. Na ''Čarovné housle'' (''Die Zaubergeige'', odtud i pozdější český název) došlo 30. dubna 1859. Podobně jako u jiných Offenbachových děl, které byly v Carltheater uvedeny, text přeložil [[Carl Treumann]] a hudbu upravil a pro podmínky svého divadla z klavírního výtahu znovu instrumentoval kapelník [[Carl Binder]]; mimo jiné v této úpravě poprvé je úloha Pierra (překřtěného na Antoina) pojednána jako [[rôlekalhotková travestirole]], tj. pro ženský hlas, na což pak navazovaly i pozdější inscenace ve středoevropském prostoru (kde byl vysoký tenor francouzského typu málo pěstovaným oborem). Z autorskoprávního i uměleckého hlediska to byl povážlivý přístup, který se upravil až Offenbachovou smlouvou s Treumannem v roce 1860.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> V této podobě dostal ''{{Cizojazyčně|fr|Le Violoneux}}'' poprvé i název ''{{Cizojazyčně|de|Die Zaubergeige}}'', tj. ''Čarovné housle'', který byl později převzat i pro českou podobu. Dílo se líbilo, i když kritika se pozastavovala nad textem, který nebyl tak humorný a pikantní jako u dřívějších děl. „Těžko pochopit, jak se takový obrat v závěru, který je úplně cítit [[August von Kotzebue|Kotzebuem]], dostal na prkna Bouffes-Parisiens,“ psala ''Die Presse''.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> V [[Budapešť|Budapešti]] je nejprve hrálo 8. června 1859 německy v budově letního divadla hostující vídeňské Carltheater, v červnu 1860 je nastudovalo přímo německojazyčné Městské divadlo v Pešti, 14. března 1861 pak byly uvedeny maďarsky v pešťském Národním divadle jako ''{{Cizojazyčně|hu|Varázs-hegedű}}''. Ještě v roce 1861 je maďarsky uvedla i divadla v [[Košice|Košicích]] a [[Kluž]]i, roku 1866 pak poprvé divadlo v [[Debrecín]]ě.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Již roku 1860 vydal Offenbach svou partituru u svého německého nakladatele, nakladatelství Bote & Bock, ve zmíněné Bahnově textové úpravě [[Adolf Bahn|Adolfa Bahna]] pod názvem {{Cizojazyčně|de|Martin der Geiger}} (''Houslista Martin''). V ní se děj přesunul z Bretaně do jižního Německa a hlavní postavy se přejmenovaly na Martina, Petera a Rose. A protože jistá sentimentalita, mytizace hudby a vojenská tematika (již ''Čarovné housle'' obsahovaly zejména ve scéně Reinettina vojenského cvičení<ref name="Yon150"/>) byly oblíbené prvky německého lidového divadla, získalo si toto dílo v Německu trvalou popularitu, byť se neřadilo k nejhranějším Offenbachovým kusům. V polštině se tato opereta hrála pod názvem ''{{Cizojazyčně|pl|Skrzypki czarodziejskie}}'' nebo ''{{Cizojazyčně|pl|Czarodziejskie skrzypce}}'' poprvé roku 1865 ve [[lvov]]ském Skarbovského divadle, poté například roku 1867 v městském divadle v [[Krakov]]ě, roku 1871 ve [[Varšava|varšavském]] divadle Tivoli a roku 1873 v [[Lodž]]i.<ref>{{Citace monografie

Ve Španělsku ji poprvé uvedlo [[madrid]]ské divadlo [[Teatro de la Zarzuela]] roku 1870 pod názvem ''{{Cizojazyčně|es|El violinista}}'', překlad pořídili Mariano Pina Dominguez a Federico Jacques.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> V pražském [[Stavovské divadlo|Stavovském divadle]] byly ''Čarovné housle'' uvedeny s téměř tříměsíčním zpožděním, přičemž se divadlo přidrželo [[Berlín|berlínské]] Bahnovy úpravy [[Adolf Bahn|Adolfa Bahna]] (kterou vydalo nakladatelství Bote & Bock). V ní se děj přesunul z Bretaně do jižního Německa a hlavní postavy se přejmenovaly na Martina, Petera a Rose; rovněž název byl pozměněn, a to na ''Martin der Geiger'' (''Houslista Martin'').<ref>{{Citace periodika