Fotografie na Novém Zélandu: Porovnání verzí

Přidáno 11 bajtů ,  před 1 měsícem
kor }}.
(kor }}.)
 
== Počátky novozélandské fotografie ==
Fotografování na Novém Zélandu začalo v polovině 19. století, kdy fotografové poprvé dokumentovali přírodní krásy a lidi v zemi. První pokusy vytvořit [[daguerrotypie]] na Novém Zélandu sahají do roku 1844{{Sfn|TeAra}} a prvním člověkem, který zde úspěšně fotografoval, byl [[Lawson Insley]], který pocházel ze Severní Ameriky. V roce 1853 zachytil několik snímků Nového Zélandu, včetně dvou Maorských žen.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|NZHistory}}. Brzy se mezi [[Kolonizace|kolonisty]] stala fotografie populární, po čtyřech letech bylo otevřeno první [[Fotografický ateliér|fotografické studio]] a objevily se kurzy na používání metody daguerreotypiedaguerrotypie.{{Sfn|Grove|2011}}.
 
Novozélandští fotografové fotografovali svá města, kde působili, stejně jako okolní krajinu. První fotografie světově proslulé Růžové a Bílé terasy pořídil v roce 1859 Bruno Hamel na expedici Ferdinanda Hochstettera.<ref>Hochstetter'', F. (''1867) ''New Zealand,'' Stuttgart: Cotta, 393-394.</ref> V šedesátých letech 19. století přišly do módy v [[Britské impérium|Britském impériu]] [[pohlednice]] s [[Cestovatelská fotografie|krajinami neznámých zemí]] a Nový Zéland se stal velmi populární (pohlednice byly předchůdcem vzniku [[Turistika na Novém Zélandu|turistického průmyslu]] místní ekonomiky), ačkoli jejich výroba byla extrémně pomalá a časově náročná kvůli používání zastaralých technologií.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}{{Sfn|TeAra}}. Místní fotografové zkrášlovali, inscenovali a někdy falšovali turistické pohlednice, aby zajistili jejich prodej.<ref>Bunn, Rex. (2019)  Photographic embellishment and fakery at the Pink and White Terraces. ''New Zealand Legacy,'' Vol 31.1, str. 5-13, červen 2019.</ref> Alfred Burton, spolumajitel firmy [[Burton Brothers]] na [[Dunedin]]u, také cestoval na tichomořské ostrovy poblíž Nového Zélandu pomocí linky P&O Shipping v prvních dnech cestovního ruchu v regionu. Fotografoval oblasti horního toku [[Wanganui (řeka)|řeky Wanganui]] jednu z posledních osad Maorů, [[Růžové a bílé terasy|Růžové a Bílé terasy]] [[Rotorua]] před a po erupci v roce 1886; stejně jako ostrovy [[Fidži]], [[Samoa]] a [[Tonga]].{{Sfn|Grove|2011}}. Fotoateliéry se otevíraly jeden po druhém, fotografie se stalystávaly stále dostupnější pro širší veřejnost.{{Sfn|TeAra}}.
 
Další móda byly fotografcké kartičky s „exotickými domorodci“ - vedla k vytvoření mnoha portrétů maorských vůdců pokrytých [[Ta moko|tetováním]].{{Sfn|Grove|2011}}. Zvláště v tomto žánru uspěla dvojice fotografů George a Elizabeth Pulman. Elizabeth Pulman je považována za první fotografku v zemi.{{Sfn|TeAra}}. Žánr zobrazující [[Vliv člověka na životní prostředí|antropogenní změny]] v zemi si také získal popularitu: využívání nezkažených půd pro [[zemědělství]], [[odlesňování]] a [[Těžba|těžbu]].{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}
 
Fotografické sbírky v Muzeu Nového Zélandu Te Papa Tongarewa obsahují kromě archivů Burtona také mnoho dochovaných snímků z této doby, včetně obrazů [[Thomas Andrew (fotograf)|Thomase Andrewa]], [[George Leslie Adkin |Leslie Adkina]], [[James Bragge|Jamese Bragga]], [[Leslie Hinge|Leslie Hinga]] a [[Spencer Harry Gilbee Digby|Spencera Digbyho]], dále pak archivy Burton Brothers, [[Alfred John Tattersall|Alfreda Johna Tattersalla]] a americké fotografické společnosti John McGarrigle. Knihovna Alexandra Turnbulla ve Wellingtonu také hostí významnou sbírku historických snímků, z nichž mnohé lze prohlížet online a procházet podle umístění, názvu a dalších. Historický vývoj novozélandské fotografie popsal lékařský fotograf a historik [[Hardwicke Knight]] v roce 1971. Archiv Nového Zélandu obsahuje fotografie z vládních oddělení, jako jsou National Publicity Studios a některých jednotlivců zaměstnaných vládou, jako je Leslie Hinge.
 
== První polovina 20. století ==
V roce 1890 se objevily [[Amatérská fotografie|neprofesionální]] fotoaparáty [[Kodak Brownie]], které výrazně zvýšily počet fotografů po celém světě, včetně Nového Zélandu.{{Sfn|TeAra}}{{Sfn|NZHistory}}. V 19. století byla založena Dunedinská fotografická společnost, která pokračovala ve své činnosti i v 21. století.{{Sfn|TeAra}}{{Sfn|NZHistory}} V letech 1898-1902 získával popularitu [[Piktorialismus|pikalismus]] a sociální [[Realismus (umění)|realismus]], v mezích, které bylo obtížné stanovit.{{Sfn|Grove|2011}}. [[Moderna|Modernismus]] přišel na Nový Zéland v uvolněné formě, místní fotografická tradice postupně absorbovala jeho charakteristické techniky - neobvyklé úhly pohledu, velkou hloubku ostrosti a časté zobrazování geometrických tvarů.{{Sfn|Grove|2011}} Několik [[Armáda Nového Zélandu|novozélandských vojáků,]] kteří se [[Nový Zéland v první světové válce|účastnili]] první světové války, s sebou nelegálně nosili fotoaparáty a pořídili první válečné fotografie.{{Sfn|TeAra}} V roce 1919 byla pořízena první [[Fotografie ze vzduchu|letecká fotografie]].{{Sfn|NZHistory}}.
 
Od 30. let 20. století se v dílech místních fotografů objevovala sociální témata.{{Sfn|TeAra}} Jeden z nejvlivnějších fotografů modernistů, [[Eric Lee-Johnson]], byl hodně publikován ve 40 a 50. letech 20. století, ve své práci zachytil řadu společenských problémů, ale držel své jméno v tajnosti, aby nedošlo ke zničení jeho umělecké i životní kariéry.{{Sfn|Grove|2011}} Mnoho slavných novozélandských modernistických fotografů té doby bylo mezi přistěhovalci: mezi nimi i Čech [[Frank Simon Hofmann]] a Holanďan [[Theo Schoon]].{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}. V 50.padesátých letech modernismus zasáhl i do [[Reklamní fotografie|reklamní]] a průmyslové fotografie, v té době se stalstali známýznámí reklamní fotografové [[Gordon Burt]] a [[Bill Sparrow]] a profesionální [[Svatební fotografie|svatební fotograf]] [[Amy Harper]].{{Sfn|TeAra}}
 
Od poloviny 50. let začal fotografování dominovat [[Dokumentární fotografie|dokumentární]] přístup.{{Sfn|TeAra}}. Nejlepší [[Novinářská fotografie|fotoreportéři v]] zemi emigrovali kvůli nedostatku kariérních možností: až do začátku 21. století zůstala knížka ''New Zealand Geographic'' jedinou národní publikací.{{Sfn|Grove|2011}} [[George Silk]], [[Tom Hutchins]] a [[Brian Brake]] pracovali pro časopis ''[[Life (časopis)|Life]]'', fotografovali v Číně, Oceánii, Egyptě i v Evropě.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|NZHistory}} Silk získal celosvětovou slávu prvními snímky [[Nagasaki]] zničeného [[Fat Man|atomovou bombou]].{{Sfn|NZHistory}}. Další slavný fotograf - Brian Brake - v roce 1957 získal plné členství v prestižní fotografické agentuře [[Magnum Photos]].{{Sfn|NZHistory}}
 
Projekty ''New Zealand: Gift of the Sea'' Briana Brake a Maurice Shadbolta (1963) a ''Maori'' Anse Westry zachytil rozšířené vnímání země na Novém Zélandu jako místo s nedotčenou přírodou a prostou, drsnou populací; současně se další autoři pokusili dostat z obrazu, který Nový Zéland dostal s pohlednicemi.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|NZHistory}}.
 
<gallery heights="200" widths="200">
 
== Druhá polovina 20. století ==
Na společenské otázky i nadále působili také novozélandští fotografové. Zveřejnění série ''Washday at the pa'' fotografky Anse Vestry vyvolalo Maorské protesty: tvrdili, že autorka zachytila chudou rodinu a představila její každodenní život jako průměrný maorský životní styl.{{Sfn|NZHistory}}. Kritici ocenili práci ''The unseen city: 123 photographs of Auckland'' (1967) jako „protijed k obrazu země z pohlednic“.{{Sfn|NZHistory}}. Fotograf Marty Friedlander a historik Martin Luther King senior vydali bohatě ilustrovanou knihu ''Moko: Maori tattooing in the 20th century'' věnovanou starším [[Ta moko|tetovaným]] ženám Maorů.{{Sfn|NZHistory}}
 
V roce 1965 začalo vyučování umění fotografie na [[Aucklandská univerzita|Aucklandské univerzitě.]]{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}} To vedlo v roce 1974 ke vzniku organizace ''PhotoForum'' a stejnojmenného časopisu, které uspořádaly desítky výstav ve velkých městech země.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}{{Sfn|NZHistory}}. Společnost New Zealand Centre for Photography, která byla založena v roce 1984, se stala centrem fotografie a tuto roli převzala po organizaci ''PhotoForum''. V letech 1992-2008 byl v centru zájmu magazín ''New Zealand Journal of Photography.'' V roce 1978 byla založena asociace ''Advertising and Illustrative Photographers Association.''
 
Fotografie se v posledních desetiletích 20. století postupně začala považovat za jeden z typů [[Výtvarné umění|výtvarného umění]].{{Sfn|TeAra}}. Přítomnost fotografů na různých politických hnutích a událostí vedla ke vzniku mnoha [[Dokumentární fotografie|dokumentárních fotografií]].{{Sfn|TeAra}} Vývoj [[Postmoderna|postmodernismu]] ve fotografii Nového Zélandu byl způsoben hlavně ženami, zejména ''Di ffrench'' a Cristina Webster.{{Sfn|TeAra}}.
 
Následně se významní novozélandští fotografové zajímali o otázky historie a významu jednotlivých geografických bodů, [[Kulturní identita|kulturní identity]] a duševního zdraví.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}. V 21. století se zájem o starověké fotografické techniky částečně vrátil, Bensvou Caucaprací se proslavilstali svou pracíznámí [[Ben Cauchi]] a Joyce Campbell.{{Sfn|Grove|2011}}{{Sfn|TeAra}}. Většina profesionálních fotografů Nového Zélandu 21. století se vyhýbá vytváření fotografií se snadno rozpoznatelným národním koloritem.{{Sfn|NZHistory}}
 
== Současná fotografie ==
Fotografická společnost Nového Zélandu<ref>[http://www.photography.org.nz Photographic Society of New Zealand]</ref> je také populární skupinou pro amatéry, zastupující kluby po celé zemi.
 
V roce 2011 byly v zemi dvě fotogalerie: ''Photospace'' ve [[Wellington|Wellingtonu]] a ''McNamara Gallery - Photography'' vve [[Wanganui|Wanganui]].{{Sfn|Grove|2011}}. Nový Zéland pro fotografickou komunitu vydává dva časopisy: ''The Photographer's Mail'' (zaměřuje se na profesionály a průmysl) a ''D-Photo'' (zaměřuje se na spotřebitele a nadšence).{{Sfn|NZHistory}} Od roku 2004 se v Aucklandu koná fotografický festival.{{Sfn|NZHistory}}
 
== Odkazy ==