William Hogarth: Porovnání verzí

'''William Hogarth''' [''viljem hogárt''] ([[10. listopad]]u [[1697]] [[Londýn]] – [[26. říjen|26. října]] [[1764]] tamt.tamtéž) byl [[Anglie|anglický]] [[malíř]] a [[Grafika|grafik]], považovaný za předchůdce [[karikatura|karikatury]].

}}</ref> Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve [[Fleet Street]]. V roce 1720 si otevřel ryteckou dílnu s vlastní tiskárnou a brzy si získal popularitu svými rytinami a návrhy knih.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Samostatně začal tvořit [[Satira|satirické]] kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy ''Hudibras'' [[Samuel Butler (básník)|Samuela Butlera]] v roce 1726 a cestopisu ''Voyages en Europe, Asie et Afrique'', který napsal Aubry de La Motraye v roce 1723. <ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Zapsal se do malířské školy v [[Covent Garden]] a navštěvoval i dvorního malíře [[James Thornhill|Jamese Thornhilla]]. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.

Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, ale proslavil se svými „''Modern moral subjects''“, sériemi sarkastických obrazů o životě například [[Prostituce|prostitutky]], zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Mezi jeho nejznámější cykly patří ''Život prostitutky'' (1731-17321731–1732), ''Život prostopášníka'' (1733), ''Manželství podle módy'' (1742-17441742–1744), ''Volby'' (1755-17581755–1758). Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel [[Georg Christoph Lichtenberg]] napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogarthovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Otevřel si vlastní malířskou akademii, která byla ve své době nejdůležitější uměleckou školou v Londýně.<ref name=":0" /> Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem [[Urážka na cti|difamací]] a [[Polemika|polemik]], které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily.

}}</ref> Byl jedním z prvních britských umělců, kteří mohli pracovat bez podpory mecenášů.

Své názory na umění shrnul v knize ''Analýza krás''y (''The Analysis of Beauty)'' z roku 1753.<ref>{{Citace periodika

Jeho blízkým přítelem byl spisovatel [[Henry Fielding]].

Soubor:William Hogarth - Beer Street.jpg|“Pivní''Pivní ulice“ulice'' (1751)

* Bendová Eva -– Váša Ondřej. Proměny Williama Hogartha. Nezřízenost bídy. Praha : Národní galerie 2013. ISBN 978-80-7035-543-5.

* [https://web.archive.org/web/2006083023005520110226042933/http://wwwhogarth_scholar.lampfortunecity.ac.uk/hogarthcom/ WilliamThe HogarthSite Archivesfor ObrazyResearch veon sbírceWilliam univerzityHogarth] v Lampeteru]{{en}}