Krabat (pověst): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kor. |
m kor. |
||
Řádek 24:
Kdo je vypravěčem příběhu „o zlém pánovi“ v ''Neues Lausitzisches Magazin'', není známo. Vydavatel Joachim Leopold Haupt pouze poznamenává, že mu příběh někdo vyprávěl. Brzy na to byl zařazen do sbírky lidové slovesnosti z Lužice (zveřejněné v roce 1839) sestavené Heinrichem Gottlobem Grävem, i když jej Gräve přiřadil k legendám kolem historického generála Johanna Paula Sybilského z Wolfsbergu. V této verzi, ale vždy s odkazem na J. L. Haupta (1837), byl následně použit také Johannem Georgem Theodorem Grassem v knize ''Der Sagenschatz des Königreichs Sachsen'' (1855), Karlem Hauptem v ''Sagenbuch der Lausitz'' (1862) a Edmundem Veckenstedtem ve ''Wendische Sagen, Märchen und abergläubische Gebräuche'' (1880). Karl Haupt (syn J. L. Haupta) znovu odděluje legendu o Sybilském a Zlém pánovi z Groß Särchen, ale alespoň mezi nimi udržuje volné spojení: „Také se říká, že [Sybilski] byl zlý pán v Groß-Särchen, který z této vesnice vždy odjížděl vzdušnou cestou do Drážďan a při této příležitosti zneuctil vrchol kamenecké kostelní věže.“
Jméno Krabat se neobjevuje nikde ve výše zmíněných (všech [[Němčina|německojazyčných]]) sbírkách pověstí. Až do konce 19. století se krabatovská tradice rozvíjela výhradně v [[Lužická srbština|lužickosrbském jazyce]], přičemž kronika z Wittichenau zůstává jediným textem, ve kterém je pověst o Krabatovi výslovně spojena s historickou osobou Johanna Schadowitze. Žádná z následujících úprav se již nevrací k tomuto chorvatskému důstojníkovi ani nevysvětluje exotické jméno Krabat. Místo toho je biografie protagonisty stále podrobněji situována do [[Lužice]]. Lokalizace Krabata do Groß Särchen/Wulke Ždźary zůstává téměř konstantní, zatímco události, které ho vedou
Schneiderův exkurs o Krabatovi ve zmíněné kronice ve skutečnosti představuje cizí těleso, a proto je stručný a distancovaný. V roce [[1858]] vydal lužickosrbský duchovní [[Michał Hórnik]] (Michael Hornig) nejstarší písemně zachycené vyprávění, jehož záměrem je představení pověsti, v měsíčním dodatku k týdeníku ''Serbske Nowiny'' pod názvem „Krabat : powjestka z ludu“. (Krabat : příběh z lidu). Kromě kouzla s vojáky a vzdušné cesty se u Hórníka poprvé objevují epizody z dětství a mládí protagonisty: Krabat se učí magii v černé škole v [[Lipsko|Lipsku]]. Každý rok jednoho ze studentů vezme čert, ale Krabat je zachráněn svou matkou tím, že ho mezi jeho kamarády poznala, přestože se všichni proměnili v havrany. Podobný komplex motivů obsahuje pohádka De Gaudeif un sien Meester, z ''Pohádek bratří Grimmů'' (1819).
| |||