Lehké opevnění vzor 36: Porovnání verzí

Stavební varianty (typy) lehkého objektu vz. 36 byly označeny písmeny A, B, C, D, E a F. Realizovány byly však pouze typy A, B, C. Typ E byl vystavěn jen ve dvou exemplářích. Jednotlivé typy se odlišují počtem střílen a tloušťkou obvodových stěn. Typ A a B byly dvoustřílnové pevnůstky, s rozevřením střílen 45° (palebný vějíř obou zbraní tak obsáhl 135°) a lišící se odolností. typ A měl stěny a strop o 10 cm slabší než typ B. Typ C je třístřílnový objekt: osy střílen svírají rovněž 45° (palebný vějíř tak celkově má 180°). Typ E má jedinou střílnu v čelní stěně. Další varianty (D a F) nebyly nikdy realizovány a dnes není ani jasná jejich uvažovaná podoba (podle některých údajů měly být navrženy pro boční palby, další možnost je, že byly jen zesílenými variantami objektů C a E, stejně jako typ B je zesílenou pevnůstkou A).

 

 

K pozorování okolí byla pevnůstka vybavena stropním otvorem pro zrcátkový [[periskop]]. Střílny tvarované v betonu byly díky větším rozměrům poměrně zranitelné. Mohly být uzavřeny dvojicí 30mm [[ocel]]ových posuvných uzávěrů opatřených úzkým pozorovacím průzorem. S lafetací nebylo počítáno a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Stolky se při střelbě nadměrně otřásaly, čímž trpěla její přesnost. Některé útvary se proto pokoušely o výrobu improvizovaných lafet. Systémově byl tento problém řešen až v roce [[1938]], kdy se v Královopolské strojírně v [[Brno|Brně]] nechalo vyrobit 500 speciálních lafet. Z nich se do září [[1938]] dostalo do pevnůstek pouze 240 kusů.

Výzbroj mohly tvořit [[těžký kulomet vz. 24|těžké kulomety vz. 24]] nebo [[lehký kulomet vz. 26|lehké kulomety vz. 26]]. V pevnůstkách chybělo jakékoliv [[ventilační zařízení]], proto při déle trvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených [[Náboj (zbraň)|nábojnic]]. Větrat se dalo pouze otevřenými jednoduchými plechovými vchodovými dvířky v týlové stěně objektu, což bylo při útoku z týlu velmi nebezpečné, případně bylo možné bojovat v plynových maskách. Velkou nevýhodou byla i absence vzájemného krytí, protože pevnůstky byly určeny pouze pro vedení čelních nebo kosých paleb. Ucelené postřelované pásmo bylo možné vytvořit pouze v jejich předpolí, prostor mezi pevnůstkami a v jejich týlu zůstával nepostřelován. V několika místech se ale později podařilo vhodně zakomponovat objekty do později budovaných linií objektů nového typu, takže se vzájemně doplňovaly.

 

 

Výhodou objektů vz. 36 byla finanční nenáročnost díky jednoduché konstrukci a omezenému množství vnitřního vybavení. Malé rozměry také snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhody ovšem převažovaly, a proto se projektanti [[ŘOP]]u snažili za ''šestatřicítku'' najít kvalitnější náhradu, kterou se stalo [[lehké opevnění vz. 37]].