Jindřich VII. Štaufský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 44:
Ve dnech 20. až 22. dubna 1220 byl na sněmu konaném ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] zvolen římským králem. Aby si zajistil hlasy církevních hodnostářů, vydal Fridrich II. dekret ''Confoederatio cum principibus ecclesiasticis'', kterým rozšířil vliv duchovenstva na chod státu. Zvolení bylo podmínkou k uskutečnění [[křížové výpravy]], kterou přislíbil již roku 1215. Tím byl ustanoven nástupce v případě smrti císaře. Papež [[Honorius III.]] však volbu neuznal, stejně jako neuznával Fridrichovu vládu nad Sicilským království. Stejně jako jeho předchůdce nechtěl připustit spojení obou zemí. Z toho důvodu i řada německých šlechticů volbu nejprve odmítala.
Poté co se Fridrich II. vrátil v roce 1220 z Itálie, měl na další Jindřichovu výchovu rozhodující vliv [[Seznam kolínských arcibiskupů|kolínský arcibiskup]] [[Engelbert I. Kolínský|Engelbert I.]], který jej korunoval králem
29. listopadu 1225 byl Jindřich na příkaz svého otce sezdán s o sedm let starší [[Markéta Babenberská|Markétou Babenberskou]], dcerou vévody [[Leopold VI. Babenberský|Leopolda VI. Babenberského]]. O šestnáct měsíců později byla Markéta korunována [[Seznam manželek panovníků Svaté říše římské|německou královnou]]. Z tohoto svazku vzešli dva synové: Jindřich a Fridrich.
| |||