Verze z 1. 7. 2019, 13:36 editovat Mircea (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 133 372 editací →‎Související stránky: kat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 2. 2020, 11:05 editovat zrušit editaci Tomas62 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 124 821 editací styl Přejít na další porovnání →
Řádek 35: == Hlavní Finské pozice == [[Soubor:Talvisota Taipale 1.PNG\|thumb\|Finští vojáci v zákopech]] Hlavní finské pozice nesledovaly řeku Taipale, vytvářející velký záhyb směrem na východ. Na jihu se opíraly o široké jezero [[Suvanto]] uzavřené dělostřeleckými pevnostmi a kulomety a pokračovaly nejkratší cestou napříč přes řekou obtékaný výběžek (výběžek [[Kukokkuniemi]]) až k její nejsevernějšímu úseku, který pak následovaly až k jezeru Lagoda. Okolo vsi Taipale se navíc nacházely tři pobřežní dělostřelecké baterie, z nichž dvě -– Kaarnajoki a Jariseva, kryly pobřeží Ladožského jezera i hlavní obrannou pozici mezi jezerem Suvanto a Lagodou. Mezi hranicí se [[Sovětský svaz\|SSSR]] a řekou Taipale se nenacházely žádné významné zdržovací a předsunuté posty a aktivita [[krycí síly\|krycích sil]] byla v tomto směru velmi malá. Ruští historici to berou jako důkaz a součást existujícího plánu, jak nalákat Rudou armádu do nesmyslného útoku proti úseku Taipale, finští autoři to ale odmítají a absenci krycích sil vysvětlují tím, že se jednalo o méně důležitý sektor, pro jehož vykrytí prostě nebyli lidé. == První výstřely == [[Soubor:Grendahl Vladimir.jpg\|thumb\|left\|Generál [[Vladimir Davidovič Grendal]]]] Když 30. listopadu Rudá armáda překračovala hranice, bylo Taipale na seznamu cílů Severovýchodní operační skupiny generála [[Vladimir Davidovič Grendal\|Vladimira Davidoviče Grendala]], která se sestávala ze 49. a 150. pěší divize. Úkoly této skupiny byly doslova „hororové“ - očekávalo se od ní, že nejpozději během čtyř dnů obsadí [[Rautu]] a [[Kiviniemi]] a překročí vodní linii [[Vuoksa\|Vuoksi]] - Suvanto - Taipale - Lagoda. Jenže zuřivý odpor krycích sil a lokálních jednotek domobrany (byť nečetných) spojený se zhoršením počasí vedl ke kolapsu na silnicích a první jednotky Rudé armády se k řece Taipale přiblížily až 5. prosince - tři dny po očekávaném a dva dny po požadovaném datu překročení řeky. V té době byl Grendal již pod velkým tlakem a proto se rozhodl vést útok přes řeku Taipale bez větší přípravy. Na druhém břehu řeky zatím zaujaly pozice obranné síly sestávající se ze tří pluků 10. pěší divize. Hlavní tíhu bojů měl nést 28. pěší pluk plukovníka Sihvonena. Podporu mu poskytovaly 29. pěší pluk hájící jezero Suvanto a 30. pěší pluk, který strážil pobřeží Lagody. Oba zmíněné pluky (29. a 30.) sice podporovaly 28. a poskytovaly mu jednotky a podporu při protiútocích, pokud se odehrávaly v přilehlých sektorech, nicméně stávalo se tak pouze příležitostně, neboť primární pro ně bylo plnění vlastních úkolů. 6. prosince zahájily ruské síly první velký útok v oblasti Taipale na výběžek Kuokkuniemi. Útok směřující zejména proti hlavním obranným pozicím 28. pěšího pluku v oblasti vsi Neossaari a střední části výběžku Kuokkuniemi byl zahájen mohutnou dělostřeleckou přípravou, která však neměla valný efekt, a to jak díky dobrému zakopání Finů, tak zejména pro tristní výkon ruských dělostřelců, kteří míjeli původně zadané cíle až o 7 kilometrů. Předsunuté finské jednotky umístěné na ruském břehu ve vsi Neossaari nejdříve odrazily společně s domobranou první útok ruské pěchoty, ale poté, co se na bojišti objevila obrněná vozidla a nepřítel zahájil mohutné ostřelování, ves opustily a strhly za sebou most i improvizované lávky. Následný pokus Rudé armády překročit řeku v oblasti Neossaari byl odražen. Ve stejnou dobu zahájily jiné jednotky Rudé armády (o síle plus minus [[pluk]]u) úder přímo proti výběžku a navzdory těžkým ztrátám překročily řeku Taipale v jeho střední části. Finské jednotky zahájily prudký protiútok, při kterém zatlačily během noci ruské jednotky zpět, ale následující den musely ustoupit zpět k hlavní pozici. V tuto dobu už síly Rudé armády účastnící se bojů dosáhly 4-5 pluků a na finské straně se do bojů zapojila kromě 28. pluku i část 30. pěšího pluku. Řádek 52: 10. prosince ráno zahájilo ruské dělostřelectvo mohutné ostřelování finských pozic, které s malými přestávkami (během útoků) trvalo celý týden. Jeho přesnost se však příliš nezlepšila. Ruské jednotky omezily své akce v očekávání příchodu posil. 11. prosince -– nečekaným úderem ruských sil padla pevnůstka Alcazar. Ruské síly pronikly za jí bráněným úsekem hluboko do finských pozic, ale vzápětí nato byly protiútokem vrženy zpět. 12. prosince vzrostly síly namířené na Taipale na dvě divize. Nepřetržité dělostřelecké bombardování finských pozic vzrostlo do té míry, že už bylo ve dne velice obtížné provádět nějaké smysluplné operace nebo přesuny.

První bitva u Taipale: Porovnání verzí