Cílem hry bylo prohodit míč skrz kruh upevněný na zdi hřiště. Proti sobě hrála dvě družstva, každé mělo svého vlastního kapitána. Jeden z hráčů začínal hru vhozením míče do pole. Míč se nesměl brát do ruky ani odkopávat chodidly, odrážet se mohl pouze pomocí loktů, ramen, boků a kolen. Míč bylo nutno udržovat ve vzduchu, pokud míč spadl na zem, bylo nutno znovu rozehrát.
[[Soubor:Panel9SBCTajin.JPG|thumb|left|Reliéf z míčovny v El Tajínu zobrazuje stínání poraženého hráče]]
MíčoováMíčová hra byla často spojena se sázkami, [[Mayové]] uzavírali sázky na vítěze. Často prohráli nejen svůj majetek, ale také i své manželky. Hra mohla mít také charakter božího soudu nebo orákula, především u Aztéků. Vítězové byli velice oslavováni. Ackoli se často uvádí spojitost mezoamerické míčkové hry s lidskými oběťmi, není pravda, že by po skončení hry byli členové poraženého mužstva obětování. Klasičtí Mayové ani Aztékové tento zvyk neprovozovali, je však znám z Veracruzské kultury. Reliéfy, obklopující míčové hřiště v [[El Tajín|El Tajínu]] zobrazují, jak je kapitánovi poraženého mužstva uťata hlava a jeho tělo vítězové vláčejí po dvoře, aby zem nasákla krví. O obětování poražených hráčů se zmiňuje také mayský epos [[Popol Vuh]] z poklasického období, není však jisté, zda jde pouze o mýtus, nebo se tak dělo i ve skutečnosti.<ref> Miller, Mary Ellen (2001). "The Maya Ballgame: Rebirth in the Court of Life and Death". The Sport of Life and Death: The Mesoamerican Ballgame (Published in conjunction with an exhibition of the same name organized by the Mint Museum of Art, Charlotte, NC. ed.). New York: Thames & Hudson. pp. 20–31. ISBN 978-0-500-05108-5. OCLC 49029226.</ref>
