Stěžejním bodem v práci učitele je jednání s žáky. Je velice důležité jakou podobu má jejich vzájemný vztah, jak učitel s žáky jedná. Protože je učitel píča'''autorita''', ve svém jednání je žákům vždy nadřazený. Tato nadřazenost by však měla být přiměřená a to tak, aby byly pro žáky vytvořeny ideální podmínky k efektivní výuce a vzdělávání. V rámci jednání učitele s žáky je nezbytné zvolit '''vhodný způsob komunikace''', od kterého se odvíjí vzájemný vztah i situace ve vyučování. Komunikace učitele a žáků v rámci vyučování je nazývána [[výukový dialog|výukovým dialogem]], který je charakteristický jednak monologem učitele, jeho kontrolními otázkami a také žákovskými otázkami a odpověďmi.<ref>ŠEĎOVÁ, Klára. Výukový dialog. Studia paedagogica, 2009, roč. 14, č. 2</ref> Učitel s žáky jedná samozřejmě i mimo vyučování. Jejich vzájemný vztah zůstává nezměněný, liší se však obsah komunikace. Ta se zpravidla týká nejrůznějších organizačních pokynů, sjednávání kázně o přestávce či řešení konfliktů.
Jednání učitele musí mít za každých okolností '''pozitivní vliv na žáky'''.<ref>ŠEĎOVÁ, Klára. Mocenské konstelace ve výukové komunikaci. Studia paedagogica, 2011, roč. 16, č.1</ref>
